Prázdniny. To slovo dýchá romantikou

Den D.

Všeobecná zdravotní pojišťovna vymýšlí pro své klienty různé příspěvky, novoroční balíčky a a jiné ptákoviny.

Dnes večer jsem si zašla vyfotit místní kickboxery.

Konečně jsem se odhodlala:

Mám takový zvyk - večer, než jdu spát, debordelizuji kuchyň. Čisto v kuchyni = čisto v duši. Umyju nádobí, utřu linku i stůl, zametu drobky a s klidnou hlavou jdu spát.

Překvapivě to není video o dětech. Tedy o těch mých.  To budu muse teprve natočit a s mým foťákem to nebude žádná sláva.

Tedy řeknu vám, když vymyslí řetězák chlap, tak to stoj za to. A já se samozřejmě nechala strhnout a vyfotila svůj zadek, bych se s ním pochlubila, jak požadoval DJ ve svém článku o heraldice zadků zveřejněném zde. Nuž, tu ho máte.

...je ta naše holčička

Šmejdím si tak po internetu, hledám kravinky, stahuji písničky a úplně náhodu jsem zjistila, že moje hóódně oblíbená zpěvačka (momentálně asi nejoblíbenější) má narozeniny ve stejný den jako já. Hm hm, to jsou mi věci...

Stručný report z dnešního rána:

Nechce se mi psát žádný nový článek, tak jsem prošla, co mám uloženo v rozepsaných.

Pomalu se zlepšuji. Z Krnova jsem nedovezla ani jednu fotku, ze Šternberka jednu mám.

Tento článek jste si vykoledovali. V komentářích pod jedním článkem jste si ukrutně navymýšleli, požadovali jste zveřejnit moji fotku a já se konečně nechala ukecat. Potíž ovšem byla, jak splnit ta protichůdná a povětšinou nesplnitelná přání. Samotář chtěl vidět můj obličej, Contritus mě upozornila, že držím foťák naopak, James by zase uvítala spoluúčast v řetězáku s bříšky. Nejschůdnější nápad měl DJ. Jeho nápad vyfotit se před zrcadlem se mi natolik zalíbil, že jsem vypucovala zrcadlo v předsíni a zkusila se vyblejsknout. Pravda, díky silnému blesku je vidět, že na zrcadle zůstalo pár smetíček, ale nejsem zas taková pipla, abych se s tím dlouze retušovala v photofiltru. Jinak je ta fotka myslím docela dobrá a jistě vás všechny potěší. Jako bonus k ní přidávám malý kvíz.

Pololetní zkoušky v hudebce - velký to den.

Moc ráda se dívám na děti, když spí. Jeich tváře ztratí obyklý výraz divokého raracha na útěku z díry pekelné, dítka pravidelně oddychují, víčka jsou zavřená, řasy se zdají delší, andělský výraz v obličeji dojímá rozněžnělou matičku takřka k slzám. I ohlédla jsem se v noci od počítače, slyšíc za sebou pravidelný dech spícího nejstaršího....

Recenzi na seriál Naruto si můžete přečíst tuhle nebo támhle. U nás doma je to naživo.

Malé vzpomenutí na to, co bylo v loňském roce hlavní náplní mých dní:

Pomalu se uzdravuji. Už mi není tak zle, abych nemohla něco dělat, ale také ne tak dobře, aby se mi chtělo něco dělat.

Zase jsem probrala archív fotek a vytáhla jednu vánoční, klasický již důkaz toho, že dítko potěší nejen dar samotný, ale i obal. A v případě reprobeden vítězí obal na celé čáře. Do krabice si hodné dítko může tiše zalézt, zatímco zbytek rodiny hluchne z šíleného dunění a rachotu vydávaného novou reprosoustavou.

moc hezký dáreček

Ano, byl to opravdu velký hon.

Tak jsem se chystala zveřejnit své oblíbené erotické pomůcky. Tvrdě jsem ale narazila.

No to jsem zvědavá, co ten náš Kato přinese dom.

S řetězáky se tu roztrhl pytel.

Že bude tuhá zima věděli jsme už předem. Poznalo sa to podle toho, že Valaši chystali obzvlášť velké hromady dřeva do šop.

Po dobře rozjetém hrníčkovém řetězáku jsem se zbavila pocitu, že jsem úchyl, když mám doma na padesát hrníčků, hrnků, šálků, koflíků a kafáčů.

Tak já nevím, jestli je to už tím věkem nebo co, že nemám v poslední době žádnou odolnost, ale jak kolem mě nějaký virus proletí, hned ho chytnu.