Moc ráda se dívám na děti, když spí. Jeich tváře ztratí obyklý výraz divokého raracha na útěku z díry pekelné, dítka pravidelně oddychují, víčka jsou zavřená, řasy se zdají delší, andělský výraz v obličeji dojímá rozněžnělou matičku takřka k slzám. I ohlédla jsem se v noci od počítače, slyšíc za sebou pravidelný dech spícího nejstaršího....
Mno, řekněme si na rovinu, nějak už to není ono. Spodní část fotky jsem radši ořízla, jelikož pohled na chlupaté nohy velikosti 44 trčící zpod duchny by citlivějším povahám mohl způsobit doživotní trauma.