Mám takový zvyk - večer, než jdu spát, debordelizuji kuchyň. Čisto v kuchyni = čisto v duši. Umyju nádobí, utřu linku i stůl, zametu drobky a s klidnou hlavou jdu spát. Ne tak včera. Večer jsem přišla domů unavená, umyla se, pojedla, provedla svůj kuchyňský uklízecí rituál a zalehla do postele. Pravda, i ve spánku jsem vnímala, že v kuchyni někdo svítil a nějaký šramot jsem také zaslechla, netušila jsem ovšem, co tam ráno najdu. Moji drazí se nejspíš rozhodli připravit mi na ráno překvapení, možná chtěli otestovat, co vydržím a jak moc se musí snažit, aby mě klepla pepka. Protože mě málem klepla. Když jsem ráno vešla do kuchyně, nebyl tam ani čistý stůl, ani umyté nádobí, ani zametená podlaha. Byl tam chlív. Na stole se povalovaly zbytky čísi večeře, dřez byl plný neumytého nádobí a na začuněném sporáku stálo další. Drobky rozházenými pod stolem by se zasytilo středně velké hejno slepic. Našla jsem jeden čistý hrneček, opatrně, abych se neumazala, uvařila jsem si kafe a přesunula se s ním k počítači. Tak to tedy ne, milánkové. Jedu do Brna a až se večer vrátím, bude tu vzorný pořádek!
PS: Na ty lepivé fleky na podlaze jsem se nenachytala - obešla jsem je.
