A zase marod

Tak já nevím, jestli je to už tím věkem nebo co, že nemám v poslední době žádnou odolnost, ale jak kolem mě nějaký virus proletí, hned ho chytnu. Už v sobotu ráno jsem se cítila jaksi divně, jako bych měla teplotu, ale jeli jsme do Krnova, tak jsem si říkala, že to vydržím a padnu až večer. A tak se i stalo. Přes den jsem ještě jakž takž fungovala, odpoledne mě začalo přeukrutně drápat v krku, přidala se bolest uší a cestu domů už jsem ani moc nevnímala, jen jsem si přála, abych už byla doma v posteli. Ani fotky z Krnova nemám, tedy žádné fotky, na kterých by byl Krnov nebo aspoň já. Neděli jsem strávila v posteli, potila se, vysmrkávala nazelenalé fujtajbly, přečetla jsem skoro celou knihu, kterou dostala Liána od babičky pod stromeček, vypila jsem hektolitry horkého čaje a spala a spala. Mezitím se doma dály věci. Má sobotní nepřítomnost a současná choroba zapříčinily, že se z bytu stal chlíveček, nádobí stojí frontu před přeplněným dřezem, lednice zeje prázdnotou (včera jsem zaslechla, kterak se pánové hádají o poslední dvě vajíčka a zbytek sýra), večer došel na záchodě toaletní papír a ráno už i ubrousky. Tož hlavně teď nedostat průjem.

když vaří chlapi