Pokazil se nám kotel. Nejdřív jen trochu smrděl, potom smrděl moc.

Samozřejmě ve velikosti XXL, aby na to všichni čtenáři dobře viděli. I bez brýlí.

Marné je přivolávání jara, zima se zdaleka ještě nevzdává.

"Mami, podívej na ty stromy!"

Večer jsem se nudila, u počítače seděla děcka, číst nebylo co, televize nefungovala. Tož jsem šla spát. Ve čtyři ráno jsem se vzbudila vyspinkaná dorůžova, svěží a čilá jako rybička. Chvíli jsem se motala po kuchyni a pak...

V pátek večer jsem šla cvičit.
V sobotu večer jsem šla cvičit.
V neděli večer se mě Anička ptá: "Mami, kam jdeš?" - "Jdu cvičit." - "Maminko, nééé, nikam nechoď, vždyť já si tě vůbec neužiju!"
 

Večer jsem stoupla na váhu, jen tak pro kontrolu, abych viděla, jak hezky hubnu.

Podařil se mi skvělý kousek - prakticky celý den jsem neviděla své děti.

Po dlouhé době jsme si s pár kamarády a kamarádkami řekli, že si zajdem někam posedět a popít.

Původně jsem chtěla napsat podrobný a úžasně vtipný článek o tom, jak jsme dnes byli na pravidelné čtvrtletní kontrole na alergologii.

Čekám, až se muž vrátí z odpolední směny. Čekám, vyhlížím z okna do zasněžené tmy a fantazie (čímpak asi podnícená) pracuje na plné obrátky.

Jsem ďábelsky rychlá.

Jsem nevrlá, mrzutá a podrážděná.

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Dnes, v 13:15 projel naší ulicí traktor s odhrnovací radlicí.

Úterý. Druhé návštěvní dopoledne.

Pondělí. První z lehce rozlítaných dní tohoto týdne.

Ráno nad sklenicí:

- To je ledový čaj?
- Ne. Zteplalé pivo.

A máme tady další skvělý nápad mého prvorozeného.

To zas měla Chachina nápad...hned jsem sepsala, co vím o svých dětech, samozřejmě za jejich asistence a kontroly.

- Musíš sedět doma u komplu v bílé košili? Vem si tričko.

Pracovala jsem na tom do pozdních nočních hodin.

Zase jsem hledala staré hity, pořád mi zněla v hlavě jedna písnička.....

Tož kterou si mám nechat?

Jako včera.

Občas ho dostávám. Objeví se naprosto nečekaně, trvá různou dobu - od několika hodin až po mnoho měsíců.

Slabším povahám doporučuji celý článek radši nerozklikávat - tak hrozné to je.

naštěstí ne moc často .

Vykloním se z okna, fotoaparát natočím přímo, vlevo, vpravo...přesně podle Valachova návodu.

Větrala jsem nedýchatelný vzduch v obýváku, hledím z okna a co to nevidím, totiž vlastně co to vidím - v zahrádce mi rozkvétají sněženky. Jsou ještě malinké a teprve se začínají rozvíjet, radost mi ovšem udělaly převelikou. Ani jsem nečekala, že únorové sluníčko bude mít takovou sílu.  

To koukáte, co jsme měli k obědu! A nejen k obědu, taky na svačinu a na večeři.

Pro den plný energie.

Seděla jsem si tak večer u počítače, šmejdila po internetu a když už mě to začalo nudit, rozhodla jsem se, že si trochu pohraju. Klikla jsem na ikonku WoWka

A jak vy byste cvičit neměli.

U Slávka, u Evy, ba už i u Jamesíka.....tož já taky, já taky

Ano, Kobliha to byla, co mě svým článkem k tomuto experimentu vyprovokovala.