O tom, jak cvičím

A jak vy byste cvičit neměli. To jsem si tak v neděli ráno pustila na plné pecky své oblíbené písničky, tuším, že to byly nejdivočejší kousky z filmu Flashdance. A plná energie pustila jsem se do hopsání, posilování a protahování. Byla jsem opravdu dobře zahřátá a dobře rozcvičená, jak jsem se tak protahovala, položila jsem sedíc na tépichu v obýváku čelo až na koleno, nic mě netáhlo, nic mě nebolelo, najednou mi bylo zase sladkých šestnáct a pružné tělo mladé kočky dokázalo takřka cokoliv.....
Po tradičním nedělním poobědovém šlofíku cítíla jsem v nohách jakousi ztuhlost. Posléze bolest. Už mi nebylo šestnáct. Namožené a přetažené šlachy o sobě dávaly setsakramentsky vědět. Večer jsem se doplazila do fitka jen proto, že jsem to slíbila své nejlepší kamarádce a silou vůle přemohla bolest a nechuť k pohybu. Což se nakonec ukázalo jako dobré, protože v pondělí ráno už mě nohy skoro nebolely.
Pro čtenáře z toho plyne poučení - nikdy necvičte při Flashdanci. A obzlvášť se vyhněte písničce Gloria.