Hablina | Večer abstinentů

Po dlouhé době jsme si s pár kamarády a kamarádkami řekli, že si zajdem někam posedět a popít.

Jelikož jsme parta slušňáků, vypili jsme nakonec víc džusu a matonek než piv (no fakt jsem měla jen jedno, věřili byste?) a potom kdosi navrhl, že bychom si mohli zahrát biliár. Naštěstí jsem nebyla sama, komu tato hra nic neříká, tak jsme pak seděly s kamarádkou nad matonkou a dívaly se, jak to těm ostatním nejde. Byla to velice poučná podívaná a já se definitivně utvrdila v tom, že biliár opravdu není hra pro mě. A šlo se na bowling. Bowlin jsem hrála naposledy před deseti lety. Ta hra by se určitě dala vylepšit. Třeba ty žlábky vedle dráhy, ty by se měly zrušit. No ale párkrát se mi stalo, že koule zůstala na dráze a v závěru dokonce složila pár kuželek. Kamarád, který se mnou byl v týmu, hrál podobným stylem jako já -  ale někdo přece musí být poslední, že jo. Velice mě mrzí, že jsem nechala doma foťák - byl by to skvělý dokument o tom, jak se bowling hrát nemá. Krátce po půlnoci jsme dopili poslední matonku a o půl jedné jsem byla doma jako na koni. Totiž ne, žádný kůň tam nebyl, kámoš nás všechny rozvezl domů autem.