středa 

Palec, který jsem si v Karlovicích přivřela do dveří auta, celou noc šíleně bolel a budil mě ze spaní.

jsem roztomilý                                             podrbej mě pod krčkem                              nebo taky pojdu nudou 

 Jaro.

 "Jdu k babičce. Mám tam víc jídla a lásky!"

Večer v obýváku. Jedna se učí, druhá cosi vyrábí. Občas po sobě prsknou jedovatou slinu. 
"Jdu na záchod." hlásím varovně, to aby věděly, že budu v doslechu.
"Bojíš se nechat nás tu samotné? - Jdeme se prát!"

Podotýkám, že mladší je třináct, starší devatenáct.

 Kvůli pozdnímu příjezdu zapříčiněnému loudavostí týmu bez fotek.

 Chodník, co po něm chodím do práce, vede pod mostem, kolem ubytovny a podél hlavní silnice.

 Byla neděle a já měla volno. Nebyla jsem v práci ani v Beskydech, ba ani za sportem jsem nejela.

 Podařené pondělí by znělo lépe, ale nebyla by to pravda. Už dřív jsem zmínila den tak skvělý, že jsem si ho musela zapsat, tož teď znovu.

Pondělí

Do Beskyd jsme dojely v pravé poledne - já nevím, že my se nedokážeme vyprdelit v nějakou normální hodinu. Zatopila jsem, uvařila oběd a po jídle zavelela na vycházku. Anči se samozřejmě nechtělo, ale přece nebudeme sedět uvnitř vyhřáté Základny a flákat se, když je venku těsně nad