Když vysvitlo slunce

 Byla neděle a já měla volno. Nebyla jsem v práci ani v Beskydech, ba ani za sportem jsem nejela. Tři velké hrnky kafe způsobily, že se ve mě probudilo mé hyperaktivní já. Nejprve jsem posekala kdejaké křoví, co mi na zahradě roste, zejména poněkud přebujelý živý plot ze zákuly. Fakt se netěším, až tu horu chroští budu pálit. Potom jsem na sušák natáhla novou prádelní šňůru, hned na ni pověsila vyprané prádlo a těšila se, jak bude pěkně vonět. A vrhla se na úklid průjezdu.

Nemáme žádnou šopu ani kolňu, zato velký průjezd z obou stran uzavřený vraty. V přední části přes zimu garážujeme auto, v zadní skladujeme sekačku, dvoukolák, pingpongový stůl, nářadí a jiné nezbytné krámy. V lifestylových časopisech vypadají místa, kde se ukládá zahrádkářské náčiní, velice malebně a romanticky. Náš průjezd připomíná spíš skladiště šrotu a nebezpečného odpadu. Přišel čas to řešit. Vysypala jsem na zem bedýnky plné povětšinou železných podivností, roztřídila podle druhů na nářadí na kolo, sbírku franzouzských klíčů, nářadí obecné a jiné užitečnosti. Do popelnice jsem naházela všechno ostatní. Přerovnala jsem hromady starých květináčů (běda tomu, kdo by se pokusil je vyhodit) a také pytle s různými druhy zeminy. Jásala jsem radostí nad nečekaným nálezem zbytku granulovaného kravského hnoje, hned jsem ho nasypala na záhonky. Dosmýkala jsem k popelnici zbytek jakési stavební směsi v pytli. Když jsem smýkala druhý pytel , nevydržel a malta se rozsypala po průjezdu. Nadávala jsem hrozně.

přesně tak to u nás nevypadá
(obrázek ukraden odkudsi z netu)
 

To nejdůležitější nakonec:

Plán výsadby 2014