Zahrada voní rozkvétajícími šeříky. Jeden mi roste přímo u záhonku s petrželkou, pokaždé, když jdu natrhat hrst zeleného k obědu, zastavím se u hroznu fialových kvítků a mocně inhaluji.
přímo u nosu
Ředkvičky mám přetrhané, začínají se zdárně kulatit. Za nimi roste pár kedluben z kupované sadby, ujaly se všechny a prospívají. Špenát klíčí - vysela jsem ho celý záhon, ne jen půl, takže mi nezbylo místo na salát. Salát jsem tedy nasela na plánovaný záhon s rajčaty, snad se tam spolu nějak srovnají (než rajčata vyrostou, bude po salátu, ne?). Sazeničky rajčat zatím sílí v bedýnce za oknem, každé ráno je vytahuji ven a večer schovávám, aby přes noc nenastydly. Doteď jsem nezasela hrášek - ne že bych zapomněla, ale že nejsem schopná připravit záhon. Dříve jsem půl dne makala na zahradě, strhla všechno, co bylo třeba udělat a týden měla pokoj. Letos je to poprvé jiné - záda bolí čím dál víc, jen malinko pozahradničím a musím odpočívat nebo to zabalit úplně. Pinožím se na zahradě skoro každý den a stejně jsem ve skluzu. Dělá mi radost kocour - vždycky se nadšeně válel v záhoncích, tak jsem výsevy musela chránit netkanou textilií napnutou na provázcích. Asi to konečně pochopil a přestal se po záhonech válet. Ten poslední (salát) už jsem nechala bez plachty, tož uvidím, jestli ho kocour nepřeryje.
ďábelsky růžová azalka
Včera jsem podruhé sekala zahradu a neposekala, po prvním vysypání koše s trávou už se sekačka nerozjela. Modlím se, aby to byla jen přehřátá pojistka, koupi nové sekačky jsem na tuhle sezónu rozhodně neplánovala a ani na ni nemám. Zítra chci znovu zkusit sekat, tož mi držte palce, ať se sekačka rozjede.