Po obědě jsem doprovodila Anič do houslí, po hodině jí předala babičce a šla do práce.

Dcerunka dostala zajímavý domácí úkol - napsat deset moravismů. Nečekala jsem, že jí to bude dělat potíže, ale dělalo. Prostě si neuvědomila, kolik moravských slovíček používá a jako pravé Moravačce jí přišly docela normální. Tož schválně, zkuste to také. Ale jenom podstatná jména.

To zas byl nápad. To byl nápad, upéct dětem k svačině nějakou dobrou buchtu, nejlépe takovou, jakou jsem ještě nepekla.

Ledva jsem usedla k počítači, synek mě začal odhánět.

Ó budiž veleben synek můj přechytrý - u počítače seděl, každou volnou chvilku u něho strávil, až ho zase rozjel.

Nebe je nevlídně šedé, venku drobně mží. Chodníky i silnice jsou mokré. V pokoji je zima – přesto se budím zpocená jak myš. Sobotní střevní chřipka zmutovala v chřipku normální.

Ano, už je to tak, my s kamarádkou vážně v tom fitku byly a dokonce jsme i cvičily!

Začátek školního roku je na dobré úmysly a předsevzetí možná ještě horší než Nový rok.

Jednoho dne se u balíků s kosmetikou objevila drobná štíhlá černovlasá slečna s pandíma očima, dle mého odhadu tak šestnáctiletá.