Šok

Po obědě jsem doprovodila Anič do houslí, po hodině jí předala babičce a šla do práce. Sluníčko svítilo, já měla před sebou krátkou odpolední směnu, všechno bylo tak normální a vpořádku. I v práci bylo všechno vpořádku. Normálně jsem jako každý den byla v pokladně, normálně jsem doplňovala zboží a pak mi vedoucí řekla, že se mnou chce mluvit manažerka. Manažerka mi v kanceláři strčila k podpisu výpověď - a bylo to. Bez udání důvodu, bez jakéhokoliv vysvětlení. Bez toho, aby mě někdo předem upozornil nebo mi třeba jen naznačil. Večer jsem si naposledy vyúčtovala kasu, sbalila si pantofle, ramínko a pracovní obleční, vrátila klíče - a konec. Zítra už nejdu do práce a ve středu se budu hlásit na pracáku. Hlavou mi táhnou černočerné myšlenky a netuším, co bude dál.