Další hnusné ráno

Nebe je nevlídně šedé, venku drobně mží. Chodníky i silnice jsou mokré. V pokoji je zima – přesto se budím zpocená jak myš. Sobotní střevní chřipka zmutovala v chřipku normální. Ztěžka vylézám zpod peřiny a jdu zapnout kotel. Liána vystrčí hlavu (má ve zvyku spát s hlavou pod peřinou a s nohama vystrčenýma ven) a nevěří, že už je tři čtvrtě na sedm. Chystám dětem k snídani instatntí sojové mléko. Došel cukr. Anička pláče, že mléko bez cukru nechce. Nabízím jí med. Nechce med. Ochutnává sojový blivajz bez cukru a přistupuje na med. Liána se dlouze češe, včera si vymyslela nový účes do školy a teď tvoří. Chystám Aničce svačinu do školy. Kato se zjevuje v kuchyni učesaný, voňavý a komplet oblečený. Proč děti nepřichází na svět až po pubertě, schopné samostatného života? Když všichni postupně odejdou do svých škol, uklízím rozházená pyžama a stelu postele, vařím si čaj a hroutím se k počítači. Další zklamání. Nejde internet. Kur...Zase budu smolit člány do Wordu. Pouštím si odrhovačky ke zlepšení nálady. Nezabírají. Pod okny jdou studenti do školy. Smějí se, tváře zčervenalé raním chladem, vypadají spokojeně. Chci být zase mladá. Mezi posledními prochází kolem domu člen bratrstva. Vypadá zasmušile. Zaplaťpánbu, nejsem v tom sama. Vypínám odrhovačky a pouštím Landu. Od splínu to nepomůže, ale možná se zdravě naštvu a přemůžu ty viry. Na počítači se objevuje úvodní strana Seznamu. Hurááá!