Článek Domácí úkol
Komentáře k článku: Domácí úkol
radus®pismenkuje.cz: Tož podstatná jména, to je docela těžké. Nám vytýkaný moravismus je třeba "aji" místo "i". A napadá mě akorát tak něco ze slovníku babičky: klučka (klika), krív (krev), střešňa (třešně), počta (pošta). A když zavzpomínám na dětství tak trnka ve smyslu švestka, kocur, máčka, dvírka, drevárka (sklad na dřevo).
davidhavel: Jéé 
To mě těší, že s tou krví nejsem jediný JJ, máš pravdu, střešně a počta Jako bych babičku slyšel... Hold já už jsem čecháček, ač narozen a do tří let a celé prázdniny živ mezi Znojmem a Třebíčí... ale co, ne nadarmo se říká, že co v Čechách za něco stojí, je z Moravy 
am: Tak mě přijde většina také běžných, matně vzpomínám na šufan, zemáky, šalinu... Kamarádka se vždycky smála, že když přijedeme od babičky, mluvíme po jejich.
---
am.pise.cz
davidhavel: Jj, žufánek! To se mi vždy děti smály, co že to říkám za slovo... nebo se u nás nikdy neříkalo "luxovat" a já jako malý záviděl ostatním, že my doma jenmo vysáváme Nebo jsme říkali, že je smrad z "noch" a né z nohou
jarmik: Nemám s Moravou nic společného, ale vybavují se mi narychlo jen hadra (v ženském rodě), šufánek a výška (jako vejška - poprvé jsem málem upad, když jsem to šlyšel spisovně).
Určitě toho slyšim víc, ale Praha je pestrá, člověk je napůl mezi Moravákama a Slovákama, že už mu to ani nepřijde. Navíc můj kolega odnaproti je Brňák, a když probíráme fotbal, tak fotbalové komentáře dává zásadně s vyšším zařazeným stupněm brněnštiny - tam už v podstatě nejsou žádný český slova
davidhavel: Já měl za to, že hadra je ze slovenska... babička hadru na nádobí říkala "lavičník"
davidhavel: Deset nedám, z dětství si vzpomínám tak akorát na: cerfuláty, knaky, mochuňky, "kríf" a to je tak vše... jdu mrknout na komentáře, třeba si ještě něco vybavím
davidhavel: Perfektní téma! To jsem se vyřídil v komentářích jak ještě asi nikde nikdy 
Děkuji, vrátil jsem se do krásných vzpomínek z dětství a den je hned veselejší
radus®pismenkuje.cz: Tak ještě kolca (jakože pracovní kolečka, čecháčci říkají kolečko), papuče a napadlo mě mé věčné hádávé sloveso v Praze, totiž "rožni" (a pro Pražáka, co se diví spisovné češtině, tak negriluju, ale z původního rozžehnutí světla je to totéž co rozsviť)
Ty vole, vejška. To je ještě horší než žvejka. By mě jeblo.
davidhavel: Rožni je šílený, používali to pořád kluci na vojně Nebo když jsme se hádali jestli máme k jídlu rýži nebo rýžu, případně oplatky či oplatek a nebo okurky či oharky A zásadně se nevařilo kafe, ale KÁVA!
radus®pismenkuje.cz: Tak mě se rožni líbí, ale v Praze fakt používám rozsviť. Nebaví mě to neustále poslouchat. A zbytečně neprovokuju. Provokuju tím, že umím přepnout na totálně spisovnou češtinu. Zrovna minulý týden mě spolužačka sjela, když jsem něco spustila, že mám zase ten svůj slang. Ona mluví opravdu luxusně rozšláplou pražštinou. Tak jsem ji sdělila, že ten slang je spisovný český jazyk, že já jsem si jak svůj hospodský slang, tak prvky nářečí, nechala doma. Sklapla slečna.
Rýži říkám asi pořád spisovně, tak oplatky... záleží na tom, jestli máš balík nebo jeden kus, ne? Existuje i v jednotném čísle. A oharky. To říká babička, jéva! U nás doma se s Pražákem (mamina se tak dobře vdala a ještě ho chudáka nastěhovala do středu Moravy) hádáme neustále o pražské v - vokono, vokurka, když řekl vovoce, tak to už jsme fakt nemohly. No a u těch okurek se pořád hádáme o rod. Bohužel správně je výjimečně české "okurka" a ne náš "okurek". Teď jsem se na to dívala do Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost.
eva*: Co se s tou spouští nechá dělat..? Nikdy se mi nic podobnýho nestalo, tak si to ani nějak neumím předstvit.
eva*: Bože, snad to dopadne dobře, já hledala měsíc brejle (dioptrický) a když jsem se smířila, že se nenajdou, našla jsem je i se ztracenejma klíčema.
nilan: No, já žádný další nepřidám, ale jako šikovná děvčica se můžeš pokusit sestavit slovníček. Bylo by to docela zajímavé.
roxy009: Vzhledem k tomu, že jsem pražák... No nenapadá mě ani jedno. Jaké si myslela, že je normální a že to není moravismus(či co)?
jarmik: Ještě se mi vybavila vzpomínka na dětství, když k nám přišel ve třetí třídě do třídy kluk z Moravy. No, nebyl to žádnej folklorista, ale stejně si chudák užil kvůli tu a tam drobný odlišnosti jazyka. Byli jsme halt zmetci (i) jako děti...
A nebyli jsme na malým městě zvyklý na žádný odlišnosti tehdy.
(Má to ale happy end: on byl bojovnej, všeho se účastnil, nikdy se nedostal do role outsidera, dneska jeden z těch, co mají život zařízenej dobře - na posledním srazu jsme se bavili, že firmu má zorganizovanou a prosperující).
boudicca: Prygl a šalina, šnicl, scuk, hóze, štempl, štatl, erteple, Čára, špica a já "su" 
Počítá se doufám brněnské hantec mezi ostatní moravské slovíčka, že jo? *prosi* 
kobliha: My, co se narodili u Apolináře v Praze (a žijeme poblíž stověžaté matičky) taktéž, s nechápajícím výrazem a s Googlem u ruky
jitka*: Mucha, lochna, kýbl, čepica, hoňka, kobzole, jablóška, šopa, kurňa šopa, nevím jestli jsou to moravizmy nebo brněnština.
hablina: Kdepák, uprostřed je Holomóc. Ale Brno je Brno...*smajlikcotoužebněvzdycháahledísměremkvlaku*
eithne: Vybavuje se mi cesta na Sněžku, kterou jsem absovlovala se slečnou z Moravy Ještě dlouho poté jsem mluvila velmi podivným mixem Češtiny a Moravštiny...
kaci: Moravismy, jo? Tak to slovíčko slyším poprvé Dobrý 
No ale jinak jich mám asi plnou slovní zásobu. Hantec nemusím, ale přestože se snažím říkat Lupitě, že jede tramvajka, ona už říká šalinka. Tomu se tady prostě neubráním
---
kaci.pise.cz
zabka*: Jsem z Olomouce netřeba komentovat. I když se snažím mluvit..hovorovou češtinou, občas vyděsím sama sebe
mana: u nás se říkalo hadru na nádobí vjecheť, kolcům táčka apod. Ale zajímalo by mne jestli je ta Olomouc nebo ten olomouc a ta akaroměříš nebo ten kroměříš