Nedávno panující počasí, při kterém přes den malinko tálo a v noci potom důkladně mrzlo, způsobilo, že nám ze střech s rachotem sjížděly hory sněhu a ledu a po pádu na zem neuvěřitelně rychle přimrzaly. Několikrát jsem se pokoušela přimrzlou lavinu ze dvorečku odstranit, ba i synka a muže k tomuto povolala, ale neúspěšně.

 Náš křehký kvítek, naše impulsivní týnejdžerka, začala před nedávnem chodit do tanečních.

 Osmnácté narozeniny jsou pro mladého člověka velkým zlomem.

Malá historka ilustrující fakt, že to vůbec, ale vůbec nemám lehké.

 Jasně, já vím , že byly staré, některé nahnilé, jiné suché. Vím, že musely pryč.

 Středa, vážení je třeba.

 Večer jsem zjistila, že dcerunka potřebuje do školy kružítko.

 Někdy  na začátku týdne začala Anička kňučet, že chce jít na bazén.

 Původně jsem chtěla napsat nějaký veselejší článek, který by odlehčil truchlivou náladu po tom předešlém zaheslovaném, jenže nic extra veselého se u nás neděje.