Jak jsem si nezaplavala

7. únor 2010 | 07.10 |

 Někdy  na začátku týdne začala Anička kňučet, že chce jít na bazén. Škemrala velice vytrvale, tak jsem jí slíbila, že v sobotu půjdem. Přes týden se tisíckrát ujišťovala, zda naše dohoda platí a těšila se nehorázně. Zato mně se chtělo čím dál míň. Dostala jsem se do fáze opravdového zimního spánku, v posteli jsem trávila každou volnou chvilku a spala jak jen to šlo. Taky v sobotu po obědě jsem si lehla. Anička několikrát nakoukla do pokoje, potom usoudila, že už musím být vyspaná dost a jásavým hláskem mě budila "Mami, je sobota, jdeme na bazén!". Ano, byla sobota odpoledne a my šly na bazén. Venku bylo příjemně nad nulou, sluníčko svítilo, pod nohama nám čvachtal tající sníh. "Mami, bude jaro!" těšila se Anička.

běžkaři
běžkaři na zamrzlé řece

slunce
zimní slunce na periferii

Na bazénu byla u pokladny fronta, v šatnách přeplněno. Mokrá těla se mísila se suchými, odkudsi proběhl chlapeček. To neví, kde má šatnu? Ve sprchách bylo krásně teploučko, jaká slast po té zimě venku! Chladný vzduch u bazénu mě překvapil, nu snad bude ve vodě líp. Nebylo. Tedy bylo by, kdybych mohla plavat. Můj původní záměr byl zaplavat si. Vlastně jsem doufala, že Aniččino plavecké umění se díky školnímu kursu zlepšilo natolik, abych jí mohla nechat chvilenku bez dozoru a dát si pár bazénů, pravda, s ohledem na horšící se artritidu neměla jsem v úmyslu příliš se přepínat. Nu, školní kurs plavání na dítku nezanechal takřka žádných stop. Ukázala mi kotrmelec a dva metry kraulem, prsa prý plavat neumí. Poslala jsem Aničku do bazénu pro malé děti a šla si zaplavat. O svá kolena jsem nemusela mít strach. Asi po osmém bazénu přiběhla dcerka celá uslzená, že ji nějaký pán bouchl loktem do zad. Nebyla schopná určit, který pán to byl, škoda, docela jsem měla chuť někoho dořvat. Zbytek času jsem strávila postáváním ve vodě a pilováním Aniččiných plaveckých dovedností. Teplo mi při tom nebylo, ale ke konci uplavala Anička pět metrů stylem prsa a sdělila mi, že chce, abych se stala učitelkou plavání. Za odměnu dvakrát sjela tobogán a mohly jsme jít domů.
Pokusila jsem se naší novopečenou plavkyni vyfotit,  jednoduché to nebylo. Z bazénů stoupala pára, foťák se neustále mlžil (máte na to nějaký fígl?), dítko chvíli nepostálo. V zásadě jsem vzniklé fotky mohla rozdělit do čtyř skupin. První - rozmazaná šmouha v bazénu. Těch mám nejvíc. Druhá - dcera zuřivě se zubící. Nic do rodinného fotoalba. Třetí - otevřená pusa, zavřené oči, tady se někdo topí. Čtvrtá - také početná - ruka přes obličej, Anička se právě vynořila z hlubin a šmudlí si nos, oblíbené to gesto už od let školkových.

ani
vynoření vodní stvůry víly

ani
stůj, neškleb se a zavři pusu!

ani
pohled do ústí tobogánu - kdo asi vyjede teď?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jsem si nezaplavala eithne 07. 02. 2010 - 10:34
RE: Jak jsem si nezaplavala brumbrumbrum 07. 02. 2010 - 11:07
RE: Jak jsem si nezaplavala tynushe* 07. 02. 2010 - 12:26
RE(2x): Jak jsem si nezaplavala hospodynka 07. 02. 2010 - 13:17
RE: Jak jsem si nezaplavala mirka 07. 02. 2010 - 13:14
RE: Jak jsem si nezaplavala hospodynka 07. 02. 2010 - 13:16
RE: Jak jsem si nezaplavala renuška 08. 02. 2010 - 05:18
RE: Jak jsem si nezaplavala james003 08. 02. 2010 - 08:03
RE(2x): Jak jsem si nezaplavala hospodynka 08. 02. 2010 - 08:28
RE: Jak jsem si nezaplavala jaruš 08. 02. 2010 - 17:02
RE(2x): Jak jsem si nezaplavala hospodynka 08. 02. 2010 - 17:14
RE: Jak jsem si nezaplavala paul 08. 02. 2010 - 19:18
RE: Jak jsem si nezaplavala sargo 08. 02. 2010 - 20:15
RE: Jak jsem si nezaplavala fikus 10. 02. 2010 - 21:12
RE: Jak jsem si nezaplavala kaci 10. 02. 2010 - 21:50
RE: Jak jsem si nezaplavala werri 13. 02. 2010 - 21:55
RE: Jak jsem si nezaplavala pobavena 18. 03. 2010 - 02:57