Hablina | Dubeňák

 Večer jsem zjistila, že dcerunka potřebuje do školy kružítko. Zjistila jsem to z poznámky, kterou měla Anička v deníčku. Uch, lajdáka nepředělám. Přemýšlela jsem, kde v osm večer koupím u nás kružítko - tož leda v Kauflandu snad. Začala jsem se oblékat. "Mami, co blázníš, ty jdeš ven? Víš jaká je tam zima?" děsil se syn. Teploměr ukazoval -15°C. Pcha, zima, na tu já jsem připravená. Rychlostí veverky vyběhla jsem po žebříku na půdu - no fuj, tady je ale tma! Ne tma, ve které se rozkoukáte a po chvíli trochu vidíte, ale tma absolutní, černočerná jako v hrobce. Marně jsem doufala, že zasněženými vikýři pronikne na půdu trochu světla z pouličního osvětlení, kdepak, sněhová peřina byla příliš silná - a kdo ví, jestli na ulici vůbec nějaké světlo svítilo. Po hmatu jsem našla dveře - byly otevřené. Zakopla jsem o trám a šlápla do hromádky neuklizeného smetí. Aha, už si vzpomínám, muž sliboval, že na půdě zamete - to bylo někdy v létě? Tady někde by měl být žebřík...postupovala jsem velice pomalu a šmátrala rukama před sebou. Ano, tady je....ještě asi metr a budu u skříně. Skříň jako by zmizela. Tak ještě kousek. Hm, ve tmě asi nemám tak dobrý odhad, jak jsem si myslela. A kde se ta skříň otvírá? Jo, tady je spára, už to mám! Vítězoslavně jsem zanořila ruce do skříně hledaje po tmě dubeňák po mamince. Tohle je králičí vesta, tohle kožich....a tady dubeňák. Poctivý, teplý, dokonale mrazuvzdorný. Neutrálního střihu a tvaru, šitý na necky, hodí se na všecky. Zavřela jsem skříň a s kabátem přes v náručí štrachala jsem se opatrně zpět. Hromádka nepořádku (jasně že jsem do ní šlápla i na zpáteční cestě), trám (auvajs), ze tmy vystupuje světlejší obdélník, otvor, kudy se leze dolů. Jsem šikula a nespadnu (skončila bych na střeše naší milované felicie, to by muž nepřežil).
V předsíni se obleču do kabátu, točím se před zrcadlem. No žádný módní výkřik to není, ale teploučko v tom bude. Hrdě se předvedu synkovi. Může se uřehtat. "Jé, máma je bezdomovec!" piští smíchy Liána. Náhodou....když si k tomu vezmu nějakou pěknou šálu a čepici....a vůbec, mě to sluší! Nakonec jsem podlehla a do Kauflandu vyrazila ve svém dlouhém zeleném kabátu. Oproti dubeňáku je až nepatřičně lehounký, takové nic....aspoň jsem si pod něho, abych neumrzla,  podvlékla flaušovou mikinu, co nosím do lesa. Bylo 20.30 a já šla dceři koupit kružítko.