Zase řeším váhu

 Středa, vážení je třeba.  A tak jsem ráno, hned po pravidelném vyprázdnění útrob, vytáhla osobní váhu, bych překontrolovala, jak na tom jsem. Digitální čísílka párkrát poskočila, blikla, až se ustálila na čísle.....no ne, no to tedy ne! To není možné! Skoro 70kg? Pro jistotu jsem se zvážila ještě jednou. Opět se zdrcujícím výsledkem. No to snad není pravda, todleto. Vysvlékla jsem se a stoupla si před zrcadlo. Pomalu, pomalinku jsem se otáčela a ze všech stran důkladně okukovala.....prohlídka mého já dopadla přesně jak jsem čekala. Oblékla jsem si župan a zavolala na pomoc dceru. Také se zvážila. A také začala nešťastně kvílet. Bodejť, také se jí váha nelíbila. S tím se rozhodně musí něco dělat. Vlastně je nejvyšší čas! Tohle se musí řešit rázně, nekompromsině a hned. Už včera bylo pozdě. Chvíli se člověk nestará a takhle to dopadá. Ostuda. Fuj. Ale já to tak nenechám. Ještě dnes do váhy koupím novou baterku!