Vím, že článků o odchodu Waldemara Matušky bylo už po všech blozích dost, ale nemůžu si odpustit...on to teď Walda v nebi pořádně roztočí.

Měli jsme přepestré plány na víkend, nepřející počasí nám je zkazilo.

mého nezbedného synka. Tedy momentálně oblíbená, protože oblíbenost hitů se u mládeže často mění. Ale tento týden u nás frčí tohle:

Dcerka psala úkol, výsledky si kontrolovala podle tabulky násobení na zadní straně učebnice. "Mami, tohle ale není dobře, že?" ukazuje prstíkem na rovnici v učebnici:

Spala jsem i po středečním obědě (bylo kuře s rýží), večerní projížďka byla tudíž nutností.

Plním přání vyslovené kdesi kdysi v komentářích.  Ano, je tu slibované video Hospodyňky na kole. Omylem jsem ho natočila na výšku, takže nakloňte laskavě hlavinky doleva a koukejte, kterak frčím lesem.

Aktualizace:

Díky Valachovi, který mi doporučil prográmek na otáčení videa, podařilo se mi původní záznam spravit, takže můžete hlavinky narovnat, promasírovat ztuhlé krky a shlédnout tu jízdu znovu a jak má být.

A je to tady, hádanka přestává být hádankou. Do ankety jsem záludně dala dvě správné odpovědi, aby byla větší šance, že se trefíte. Samozřejmě, jak psala Zmrzlinka, reálně vypadaly všechny možnosti. Pravda je taková, že jsem sušila vypranou deku vedle zastíněných rostlinek. A vypadalo to tak fotogenicky!

Po víkendu plném akcí potřebovala jsem se trochu dospat. Natáhla jsem se tedy dnes po obědě a spala a spala....Když jsem se probudila, bylo půl páté odpoledne, sluníčko svítilo, děti se věnovaly svým zájmům a na mě padla nuda.

V sobotu proběhla místní největší a nejoblíbenější akce pro děti.

Nadšená kulturním zážitkem, musím se s vámi podělit.

Minulou sobotu to tuším bylo, odpoledne pršelo, ale já i Anička jsme nutně potřebovaly vyrazit někam ven.

"Mami, na lehátku je beruška!"
"Tak ji drž, jdu pro foťák."
---
"Máš ji?"
"Ne, už uletěla."
"Vždyť jsem říkala, že ji máš držet."
"Byla to silná beruška!"

Vlastně fotohádanka.

Copak se nám to tu plevelí dnes?

Milý deníčku, v neděli tam bylo tááák hezky...

Proč nikdy, ale opravdu nikdy nebudu mít zahrádku jako k příručky, upravenou a bez plevele? Proč to nikdy nepůjde, ikdybych se snažila sebevíc?

Renuška tuhle zveřejnila svou fotku a já si říkám -  proč ne? Jednu takovou přece v archívu mám. Konec utajování a stydění, jsem tady a celá, tož kukněte:

V noci ze soboty na neděli se mi zdál docela slušný sen, když tu se do něho zamotalo něco nepatřičného. Bolest.

Máte batole, co se rádo máchá v každé louží? Andílka, pro kterého je procházka v deštivém počasí vítaným zpestřením dne, děťátko, které najde a vyšlápne tu jedinou kaluž v okolí? A doufáte, že potomek z této lásky k vodě brzy vyroste?

Chybka, ne na větvi, ale ve větvích.

V neděli sobotu po obědě zašla jsem si s kamarádkou na jedno. Dorazila za námi též dcerunka a jelikož bylo krásné počasí, šly jsme potom na procházku a vzaly to kolem rybníka.

Ano, i já už narazila. Vše dobré, co jsem u Koblihy napsala o Hypernově a Albertu odvolávám. Chtěla jsem jen nějakou rybu na gril - a místo ryby na mě čekal prázdný mrazák :

Pravé koleno bolelo. Bolelo i levé koleno.

Skládala jsem do prádelníku čisté vyžehlené oblečení, koukám na ty různorodé kousky - a tu mi to došlo. Nejsem jedna. Jsem tři.

Tu a tam, nepříliš často, zpřístupňuje se pro veřejnost vojenský prostor Libavá. Akce se zove Bílý kámen, určena je především cyklistům a letos se konal už šestnáctý ročník.

Letěla, viděla, upálit se nedala.

Ještě někdo mě pochvalte .