Hablina | Bolel mě zub

V noci ze soboty na neděli se mi zdál docela slušný sen, když tu se do něho zamotalo něco nepatřičného. Bolest. Bolest velká tak, že mě z hezkého snu probudila. nadopovala jsem se ibalginem a nějak přežila do rána. Ibalgin jsem pak pojídala pravidelně celou neděli. V noci z neděle na pondělí dal zub celkem pokoj, přesto jsem radši zavolala svému zubaři, jestli se můžu stavit. Prý radši ne, má moc lidí, mám to zkusit v úterý ráno. Noc z pondělka na úterek byla hororová. Zub bolel, ibalgin nepomáhal, otrava alkoholem také ne. S hubou pokřivenou seděla jsem ráno u zubaře, v čekárně nebyla ani noha. Doktor ošetřil jednu objednanou pacientku a pustil se do mě. Poklepal tu na zoubek, tam na zoubek, seznal, že se jedná o zánět a že ta zkažená mockrát plombovaná osmička dole musí ven. Opíchal mě, tedy ten zub, aby bylo jasno, než injekce zabrala, ošetřil dalšího pacienta. Pánovi v křesle se zdálo, že v ordinaci je nějak horko. "Tady je všem pacientům horko, ale já se často zpotím víc." žertoval doktor. V tu chvíli ještě netušil, co ho čeká. Pán odešel, já se znovu uvelebila v křesle. Sdělila jsem zubaři své podezření, že injekce nezabrala jak měla. Nu, zkusíme to. Zubař zaviklal zubem a zajásal, jak pěkně se kývá. To půjde snadno! Zub se kýval, ale držel. Doktor zatáhl - a zub se ulomil. Začalo mě to dost bolet. Doktor ještě chvíli něco kutal v mé puse, potom mi připíchl další injekci. Osmička se kývala a stále pevně držela. Zubař vystřídal pár nástrojů a pravil, že to zkusí odvrtat. Ó, to bylo příjemné! Vrtačka průvanem chladila moji zmoženou pusu, mám ráda vrtání, když nic necítím. Potom znovu došlo na kleště - a zub se znovu ulomil. V puse zůstaly kořeny. Pan doktor pravil, že se mu to nelíbí a že to radši zrentgenuje. Rentgen chvíli stávkoval, což doktorovi na klidu nepřidalo. Snímek ukázal, že kořeny jsou zahnuté takovým tím roztomilým způsobem, že vytvářejí protiháček. Tak proto to nešlo... Následovalo další kutání, vrtání, špárání a rýpání v mé puse. Injekce pomalu odeznívala a začalo to znovu bolet. Pan doktor pravil, že se to asi bude muset řezat. Nakonec oba zbylé kousky kořenů vyšpáral bez řezání, byla to ale fuška. Na závěr ještě jeden steh, recept na antibiotika a za týden mám přijít na kontrolu a vytáhnout nit. Zubař si jistě oddechl, když se za mnou zabouchly dveře ordinace. Za svůj výkon by zasloužil metál, aspoň kafe mu příště donesu. Domů jsem se plazila z posledních sil. Užila jsem léky a začala vařit oběd. Bylo mi ale nějak slabo, tak jsem sporák vypla, že si dám šlofíka a jídlo dodělám později, však mám času dost. Probudil mě až příchod Aničky ze školy. Vyskočila jsem z gauče - a pak už si jen pamatuji, jak mi šumí v uších a černá před očima. Naštěstí byl ještě doma manžel, zrovna se chystal do práce. Uložil mě, v práci nahlásil den dovolené, dovařil oběd, nakrmil děti....a bůhvíco ještě dělal, o čem já nevím, protože jsem celé odpoledne prospala. Tak takhle to dopadlo, když jsem poprvé v životě šla k zubaři s tím, že mě bolí zub.