Skládala jsem do prádelníku čisté vyžehlené oblečení, koukám na ty různorodé kousky - a tu mi to došlo. Nejsem jedna. Jsem tři. Ano, vyskytuji se na tomto světě ve třech podobách. Tu první nikdo nikdy neviděl. Je to Hospodyňka Šmudla v prastarých teplákách s vytahanou řiťkou (ano, stejných, jako má James), v horním dílu pyžama a v neforemné o několik čísel větší mikině zakoupené před lety kdesi ve výprodej, zmuchlaný obličej s otiskem polštáře na čele, vlasy divoce rozcuchané (wash and go). Teplé froté ponožky s decentní dírou na patě a chlupaté papuče vhodně doplňují šmudlovskou image. Jen jednou jedinkrát zahlédla mě v této výstroji pošťačka a od té doby se mi vyhýbá, místo aby zazvonila, vhodí radši do schránky lísteček, utíkej si Hospodyňko na poštu pro balíček sama. Do druhé formy se transformuji někdy kolem poledne, kdy se chystám do práce. Na ksicht si namaluji obličej, rozcuch umravním pomocí fénu a podivných gelů do civilizovaně vyhlížejícího účesu, natáhnu rifle a tričko, k tomu černé sáčko, kabelčičku a vyrážím. Třetí podoba zove se Zelený Démon a je moje nejoblíbenější. Netřeba se o ní dlouze rozepisovat, už z názvu vyplývá, že na sebe natáhnu hadry do lesa a pevné boty, vhodným doplňkem je kolo nebo červená felicie. Jako Zelený Démon bloudím světem zejména o víkendech a státních svátcích.
K článku se mi nepodařilo ve fotoarchívu najít vhodný obrázek, tak zcela mimo mísu - pro Valacha, Ohnětu a další případné zájemce jedna moje dlouho slibovaná podprda:
Jen nevím, jestli si ji představovali zrovna takhle.