Hablina | Pohádková sobota

Měli jsme přepestré plány na víkend, nepřející počasí nám je zkazilo.

Tak jsme nejeli do Beskyd a nezdolali Lysou horu, nezkontrolovali naši základnu, ba ani náhradní výlet do Brna se nekonal (ale aspoň jsem zbytečně neutrácela). Prakticky celou sobotu lilo. Seděla jsem u počítače, z nudy klikla tuhle a támhle, nechápala jsem, čeho je computer tak plný. Otevřela jsem složku jednoho potomka - byly tam kromě jiného postahované filmy. Otevřela jsem druhou složku - filmy tam byly také. Nevzpomínám si, že by si je někdy někdo pouštěl. Našla jsem tam Mulan, tak jsem zavolala Aničku (zrovna se pokušela roztahat všechny hračky v pokojíku najednou a docela se jí to dařilo, kostky lega se nenápadně přelévaly přes práh až do kuchyně), ať se jde dívat. Za chvíli jsme seděli u obrazovky všichni. Přitáhla jsem k počítači křeslo, Anič se mi uvelebila na klíně, Kato si rozložil zahradní lehátko, aby se tam také vešel. Po Mulan pustil synek Pomstu Sithů - přece nebudeme koukat na pohádky pro malé děti, když můžem koukat na pohádky pro velké. Mezitím se stáhla Mulan II, Anička si vymohla, že se na ni podíváme hned. A na dobrou noc jsme dali  Milionáře z chatrče. Celou dobu byly děti převelice hodné - když měly hlad, tichounce si nosily do obýváku jídlo, které si samy připravily, nepraly se a ani si moc nenadávaly. Někdo uvařil čaj. Někdo mi uvařil kávu. Nevím kdy, ale upekla jsem chleba. V obýváku mám drobečky a plno nádobí. Tyhle deštivé soboty strávené s dětmi u počítače mají na rodinné vztahy ohromně posilující vliv.