Na sobotu jsem byla s přáteli domluvená, že si zajedeme na výlet na Slovensko.

 Několik dní žádala jsem to svéhlavé nepořádné děvče, aby si uklidilo psací stůl. Marně. Kupa nepořádku se kupila.

 ...postavím si poličku.

Nastal první den kurzu. Ráno jsem políbila nejmladší dítko na čelo (starší se štítivě odvraceli), nachystala svačiny a pití (jen sobě a Aničce, teenageři si chystají jídlo sami, to dá rozum) a šla na vlak.

 K narozeninám si Anička přála koloběžku. Přála si jí odjakživa, či přesně od doby, kdy se na její malé červené dětské koloběžce projeli starší sourozenci a rozbili ji. Od té doby uběhlo čtyři či pět let a Anička po koloběžce stále toužila. Letos nastal čas to přání splnit.

 Chodí si k nám jak dom, zbaští, co vidí, dělají špinavé šmouhy na oknech a na parapetu po nich zůstávají otisky zablácených tlapek.

 V úterý jsem jela podepsat dohodu o rekvalifikaci.

Dnes si ukážeme, kterak skákat bungee jumping. S pomocí neohrožené figurantky připravila jsem tento návod, jednoduchý a názorný. K odvážným skokům budeme potřebovat následující pomůcky:

Holky, jdem slavit!

V sobotu ráno leží venku dobrých deset centimetrů nového sněhu a mrzne.

Krátký článek o tom, jak jsem neběhala.

 A pro všechny další anorektiky:

 Ve středu ráno jsem se též vzbudila o půl sedmé, načisto unavená a rozhodnutá udělat si lenošící den. Hlavně žádný běh nebo jiný příliš rychlý pohyb!

 Ptala jsem se své malé rybičky, jaký jí mám upéct dort k narozeninám, a ona že kyselý.

 V úterý ráno jsem se probudila vyspinkaná do růžova. Bylo půl sedmé, za okny bílý den.

 Jeden by myslel, že chlapi, když jedou v autě, budou se bavit o fotbale, o autech nebo o něčem podobném.