Hablina | První školní den

Nastal první den kurzu. Ráno jsem políbila nejmladší dítko na čelo (starší se štítivě odvraceli), nachystala svačiny a pití (jen sobě a Aničce, teenageři si chystají jídlo sami, to dá rozum) a šla na vlak.

Kličkovala jsem mezi vločkami sněhu tak rychle, že mi na zledovatělé silnici podjely nohy a já málem slítla na zem. Nu, ustála jsem to jaksi, mávaje kolem sebe všemi končetinami k velkému pobavení školní mládeže, která též spěchala na vlak. Máme vyučování na osmou, takže chytám školní spoj, chytám ho i na zpáteční cestě. Ve vlaku jsem potkala jednu známou, trochu jsme povykládaly a byly jsme na místě. V Okresním Městečku též sněžilo. Lehce zmrzlé došly jsme do budovy, kde se kurz koná. Čekaly jsme asi patnáct minut před zamčenu učebnou, než se objevil lektor - zítra se určitě nebudeme tak hnát a v klídku pojedeme pozdějším vlakem! Usadily jsme se do první lavice celé zvědavé, co nás čeká. Jedna paní vzádu se přiznala, že od jedné hodiny nespí, jak je nervózní. Všechny jsme bědovaly, že nám chybí ranní kávička, na kterou jsme zvyklé. Hned na začátku nás lektor vyděsil zprávou, že budeme psát práci na jedno z jednadvaceti témat a u zkoušky ji budeme obhajovat. Máme si k tomu přečíst tak tři chytré knihy dle vlastního výběru, seznam najdeme ve skriptech. Uch, takové překvápko hned po ránu!
O šest hodin později vycházela jsem z učebny lehce ospalá, hlava se mi jistě zvětšila o pár čísel tou nabytou moudrostí a bolela jak střep. Nejsem zvyklá sedět šest hodin na zadku a je to znát. Hlava třeští, za krkem bolí, kolena tuhnou a dřevění. Nejbližším vlakem dojela jsem domů a byla převelice vděčná svému muži, že mi nechal na nádraží auto, abych nemusela šlapat pěšky. Doma jsem vyndala nádobí z myčky, přivítala děti vracející se ze školy (bolí tě hlava? - no vidíš, my to tak máme každý den!), uvařila si kafe, polkla prášek proti bolení hlavy, upekla chleba, dala špinavé nádobí do myčky, umatlala pomazánku na ten chleba, aby děti měly zítra co na svačinu, usmažila ze zbylých brambor od oběda bramboráčky k večeři, uvařila oběd na zítra, zkontrolovala úkoly, naučila dcerku zahrát na flétnu song Komáři se ženili.....když mi Anička před spaním četla Děti z Bullerbynu, přemýšlela jsem, kdy jako mám přečíst ty tři odborné knihy.