Den šestý

V sobotu ráno leží venku dobrých deset centimetrů nového sněhu a mrzne. Experiment neslavně končí, v tomhle běhat nebudu, na to se mám příliš ráda.
Závěr: běhání je docela fajn, ale ne ráno. Ráno jsem se necítila nakopnutě, ale nedospaně. Večer se cítím mnohem líp. S cyklokompjůtrem v ruce objevila jsem pár nenáročných tras, u kterých zůstanu. Příležitostně tedy míním praktikovat: běh do Billy a z Billy, běh z tělocvičny ovšem (pokud mě nějaký dobrodinec bude chtít odvézt autem, ráda se nechám přesvědčit), běh ke kamarádce a od kamarádky (chudák kamarádka, odteď mě uvidí už jen ve sportovním a zpocenou). Už teď se těším, až se jaro vrátí a já se zase proběhnu.