Zdravím při večeru. Stále si užívám té neskutečné pohody, kdy mám doma jen dvě dítka. Válím se u počítače, hrdlo prolévám kofolou a pařím a pařím...

Nehezký zvyk rozmáhá se v poslední době, zejména u prarodičů.

Z nudy jsem brouzdala po netu, četla si zprávy a neprozřetelně klikla na rubriku "Žena".

Pár snímků z archívu dokumentujících vánoční pohodu u nás.

Na přání Eithne speciál o tom, jak se rozbaluje vánoční dárek:

.....a přišel Ježíšek. Anička si letos vymínila, že zvonečkem bude zvonit ona, takže odpadlo vymýšlení a následná montáž složitého ústrojenství provázků a táhel pod desku stolu, kterým jiná léta Ježíšek zvonil sám a bez toho, aby nějaký člen rodiny musel vstávat od večeře s nejapnou výmluvou, že si musí odskočit (a v předsíni tajně zazvonit). Samotná večeře proběhla v klidu, nikomu nic nezaskočilo, všem chutnalo, nakonec jsme si rozkrojili jablíčka, schroupli pár kousků cukroví, Anička zazvonila a hurá ke stromečku.

Na Štědrý den ráno jsem šla ještě na chvilku do práce (nevěřili byste, kolik lidí začíná shánět dárky 24. prosince dopoledne, v obchodě se dveře netrhly a zákazníci skupovali úplně všechno) a Katovi jsem nechala na počítači vzkaz, že má uříznout na zahradě stromek. Synek se úkolu zhostil na výbornou, když jsem přišla před polednem domů, čerstvě uříznutý smrček už stál nachystaný v kbelíku s vodou. Společnými silami jsme ho upevnili do stojanu a šli na kapra.

První vánoční nadílku už máme za sebou

Tož vám to taky přeju:

Dnes vám ukážu, jak se peče cukroví:

V sobotu mě nevyzpytatelné cesty osudu zavedly do Brna. No ne, kecám, žádné cesty osudu, zavezl mě tam kamarád autem. Jelo nás pět a hádejte, kdo byl ten nejmenší a nejhubenější, kterého posadili na zadní sedadlo doprostřed... Kolem poledne jsem měla chvilku času, tak jsem si odskočila do Vaňkovky nakoupit ještě poslední hlupotiny pro děti pod stromeček.

Letos ovládli nákupní galerii sněhuláci - snad proto, aby v letošní mokré zimě děcka věděla, jak takový sněhulák vypadá. Tak honem zavolejte k počítači mrňata, bude se jim to líbit.

Znavena událostmi předchozího dne, musela jsem si dnes po obědě dát malého šlofíka. Jak tak spím, cítím, že mě něco lechtá na ruce. Proberu se, kouknu - a po mém předloktí si to špacíruje skákavka.

...hotové kuličky necháme přes noc ztuhnout v lednici.

Poslední den, který tráví holčiny ve škole, byl jako stvořený k balení vánočních dárků. Tak jsem ráno povytahovala dárečky z tajných skrýší, uvařila jsem si hrnek čaje, vylepšila ho trochou rumu, zapália svíčku pro iluzi vánoční atmosféry a vrhla se na to.

Tak malý skok, že mám jen dvě fotky. Ale hezky tam bylo. Dokonce i sluníčko na chvíli vysvitlo. Proběhla jsem obchody na náměstí, nakoupila nějaké dárky pod stromeček - komu a co tady napsat nemohu, protože Liána by si to přečetla a vyžvanila. Ach jo. A tak se potřebuji pochlubit.....

Nalezeno u Hadimršky

Je neuvěřitelné, jaké nesmyslnosti nakupují před Vánocemi i jinak docela soudní lidé. Ty nejotřesnější kýče, nejšmejdovitější šmejdy, krámy, co celý rok leží na prodejně aniž by si ho někdo všiml - to všechno se v těchto dnech krásně prodává. Ne každý zákazník ovšem za vybrané zboží hodlá platit.

Nikolv maily, ale postavičky jsou tam zajímavé. Nejdřív si tam hezky předvánočně uklidili...

...a pak se přezdvořile uklonili.

...говорю по руски. No fakt. Ani jsem o tom nevěděla.

Kdeže je? Stačí kliknout tady: klik

Co se sobotním dopolednem, když mám nakoupeno a uvařeno? Vrhla jsem se na úklid a svedla to na Vánoce.

Výprodej skončil, ve čtvrtek večer jsme vykramařily prodejnu, odvezly pokladnu a pár zbylých kousků neprodaného textilu a v pátek v 8 hodin ráno se v námi opuštěných prostorách otevřel nový obchod. Přes víkend si odpočinu a v pondělí mě čeká další melouch v jiném obchodě. Jako příležitostná levná pracovní síla začínám být fakt populární. Úspěch mi stoupá do hlavy a tak si říkám, jestli by se mi nevyplatilo otevřít si vlastní obchůdek.

V neděli jsem si byla trochu zamlátit do pytle, což se později ukázalo být jako ne zcela dobrý nápad.

V pátek měla paní učitelka třídu plnou andílků:

Aktualizace: můj andílek (ten uprostřed)

Made by Kato:

V pátek ráno jsem se zluboka nadechla a kýblem silné černé kávy odstartovala supernabitý den.

Normálně bych takovýto obrázek zveřejnila na Smetišti. Že ale jde o jednoho šikulu z naší ulice, dostává se fotce cti být tady:

Ano, vidíte dobře. Jedno auto má půl metru od kraje, druhé napříč celého chodníku.Když to viděl manžel, odvolal svůj včerejší výrok o tom, že neumím parkovat, ba prohlásil dokonce, že oproti tomuhle jsem parkovací génius.

Speciálně pro Pavla a Valacha, kteří tadyhle vášnivě diskutují o bezpečnosti práce s pilou: