Přípravy

Na Štědrý den ráno jsem šla ještě na chvilku do práce (nevěřili byste, kolik lidí začíná shánět dárky 24. prosince dopoledne, v obchodě se dveře netrhly a zákazníci skupovali úplně všechno) a Katovi jsem nechala na počítači vzkaz, že má uříznout na zahradě stromek. Synek se úkolu zhostil na výbornou, když jsem přišla před polednem domů, čerstvě uříznutý smrček už stál nachystaný v kbelíku s vodou. Společnými silami jsme ho upevnili do stojanu a šli na kapra.

Kaprovražda letos neprobíhala úplně hladce. Vlastně jsem původně tento úkol zadala pánské části domácnosti s tím, že jeden bude lovit a následně držet, druhý kapra klepne a vykuchá. Zrádný manžel ovšem v kritickou chvíli pravil, že se jde projít - to jeobvyklé označení kuřáckého potlachu před domem se sousedem (soused tomu zase říká venčení psa) - a zmizel. Kato pravil, že já tedy budu lovit a on paličkovat. Vzala jsem utěrku, obalila kapříka, abych ho mohla snáze vytáhnout z vody, když tu se k akci připletla Andulka, kapra pohladila (později tvrdila, že mi ho chtěla přidržet, aby se nemrskal), kapr se splašil a začal sebou divoce mlátit. Po krátkém boji, kdy bylo jasné, že já nebudu ta, která vyhraje, převzal iniciativu Kato, znovu se mu podařilo kapra ve vodě zabalit do utěrky a jal se ho uklidňovat. Nevím, jak to přesně udělal, ale kapr se opravdu zklidnil a nechal se z vany dobrovolně vytáhnout. Tak jsem ho přidržela, Kato klepnul to divé zvíře paličkou a bylo to. Andulka se ptala, jestli si může kapříka pohladit. Tak jsem řekla, že může. Pohladila ho a ptala se, kdy se probere. Sdělila jsem jí, že už se neprobere. Anička se rozbrečela a utíkala do obýváku strávit ten žal. A kapr se probral. To už ovšem ležel v kuchyni na desce, takže nebyl problém zopakovat narkózu a rychle mu uříznout hlavu.

Holky se nudily, tak ještě na poslední chvíli vyráběly nějaké cukroví jako náhradu toho, co se snědlo před Vánoci. Anička tvořila úlečky, Liána pekla pracny.

lidi, nefoťte mě...