Kaprovražda

27. prosinec 2007 | 08.33 | rubrika: bláboly jen tak
26. prosince nadešel ten den, kdy bylo nutno ukončit život onoho milého tvora, který tu snámi ku potěše dětí vlastních i návštěvních trávil s námi Vánoce. Už v noci bylo zjevné, že je načase ho klepnout, neb se začal převracet na bok a synek mu ve dvě ráno vyměňoval vodu ve vaně. Ráno jsem tedy vyzvala mužskou část rodiny, by se připravila k činu. Manžel začal brousit nože, synek přemýšlel, má-li kapra majznout tradiční paličkou či použít kladívko. Seděla jsem s kapesníkem u nosu v kuchyni na gauči a celou akci pečlivě sledovala, bych mohla zhodnotit případné chyby a náležitě moje chlapy sepsout. Chyby se nekonaly, zvládli to perfektně napoprvé. Manža přinesl z koupelny mírně se mrskajícího kapra zabaleného do utěrky, položil na linku a synek s vervou klepnul nebožáka paličkou. Pro jistotu dvakrát, ale na kaprovi bylo vidět, že už první úder ho zcela omráčil. Syn začal odřezávat hlavu, manža odvrátil svůj zrak, brutalita onoho konání byla příliš velká, než aby ji mohl sledovat. Hodili kapra do dřezu, manžel šel umýt vanu, synek zářil svou vlastní dokonalostí, na mě zbylo kuchání a stahování. Tak skončil náš milovaný kapr, čest jeho památce.
kapr

Day after

25. prosinec 2007 | 08.27 | rubrika: bláboly jen tak
Podlaha v pokojíku je pokryta souvislou vrstvou roztrhaných papírů. Jedná se o fyzikálně nevysvětlitelný úkaz, neb dle platných přírodních zákonů je zhola nemočné, aby 6m balícího papíru vytvořilo takovýto binec.
V kuchyni je po sváteční večeři méně špinavého nádobí než po večeři všední. Bodejť by ne, když se skoror všechno chystalo den předem.
Kapr č. 2 (včera byl sněden chlazený kapr č.1) se během noci dvakrát pokusil spáchat sebevraždu skokem z vany. Pokaždé jsem slyšela to bouchnutí a následné plácání po kachlíčkách, pokaždé jsem počkala, až k němu vstane manžel a zachrání ho. Dnes dojde na jeho přání, bude o hlavu kratší (kapr, ne manžel). Vážně už se potřebujeme vykoupat.
Všichni tvrdě spí. Já ne, protože se mi v noci ucpal nos, rozbolel krk, roztřeštila hlava, vylétla teplota. Kolem počítače se začíná válet kupa posmrkaných kapesníků.

Přání pro vás

25. prosinec 2007 | 08.17 | rubrika: bláboly jen tak
pranicko

23. prosinec

24. prosinec 2007 | 07.03 | rubrika: bláboly jen tak
Přípravy Štědrého dne dostoupily k vrcholu. Kapr byl zakoupen a vypuštěn do vany k obrovské radosti naší Aničky. Postavila si do koupelny židličku a skoro celé dopoledne strávila drbáním kapra po hřbetě. Potom jsem vyhnala syna a muže na zahradu do mrazu uříznout stromeček. Kupodivu uřízli ten správný, bohužel se mu ulomil vršek. I tak to byl pořád velký silný stromek s hustými větvemi. Upevnili ho do stojanu a strom začal padat. Padal i po pokusu o vyrovnání, stabilitu ztrácel prakticky v každé poloze, kterou ti dva zkoušeli. Chvíli držel stromeček syn a manžel kroutil šrouby stojanu, chvíli se syn plazil pod stromkem a manžel držel. Nekřesťansky a nevánočně kleli oba společně. Nakonec manža proklel stojan na stromek, proč prý máme takový malý plastový, když potřebujeme nějaký velký, bytelný, z pořádného železa. Poznamenala jsem, že on přece pracuje ve strojírenském podniku a mohl by tedy stojan svařit, odpovědí mi bylo zavrčení a zlý pohled. Stromek pak vtipně zapřeli mezi psací stůl a skříňku, když na něho nikdo nebude sahat nebo do něho foukat, tak snad prý nespadne. Zdobila jsem s Aničku stromek a zjistila jsem, že nejde nasadit špice. Reklamovala jsem nekvalitní práci přípravného mužského týmu i přišel syn s velkým nožem, seknul párkrát do vršku stromku a ten začal opět padat. Po opětovném stabilizování našeho největšího symbolu Vánoc rozhodli jsme se ujet na návštěvu k babičce a ponechat stromek svému osudu. Uzavírali jsme pak nad kávou a pusinkami sázky, bude-li po návratu domů stromeček ležet či stát. Děti dostaly od prarodičů praktické dárky a jelo se domů péct poslední cukroví a vyrábět salát. Stromek neležel, stál, což považujeme za důkaz, že zázraky a kouzla existují. Linda vzala housle, já flétnu a jaly jsme se nacvičovati koledy. Manžel , když slyšel ty podivné zvuky, zaúpěl, otevřel si víno a odebral se do své soukromé zašívárny. Cvičily jsme pilně. Tak pilně, že jsem se začala mírně dusit. Dýchla jsem si Ventolinu, škodlibý pohled v manžově oku nešel přehlédnout. Veselé Vánoce začínají...

Zvyky a tradice

22. prosinec 2007 | 08.24 | rubrika: bláboly jen tak
Jsou takové, jaké si je sami uděláme. V mojí rodině se v posledních letech ujal zvyk, že vánoční stromek nekupujeme, pěstujeme si vlastní smrčky vzadu na zahradě a na Štědrý den ráno jeden uříznem. Obešla jsem tedy ve včerejším mrazivém ránu zahrádku a provedla inventuru smrčků - už dlouho jsem nedosazovala nové stromky, takže jsem našla jen dva vhodné kandidáty na letošní vánoční stromeček. Jeden dvoumetrový a jeden třímetrový. Jelikož do výběru stromku mají co mluvit také naše děti, je jasné, že zvítězí stromek třímetrový. Už se těším, až ho budeme společnými silami pižlat, zkracovat a upravovat, aby se nám vešel do pokojíku. To je další náš zvyk - stromek nemáme v obýváku, ale v dětském pokoji, aby si ho potomstvo lépe užilo. A potom je tu kapr. Kapr musí být zásadně živý a dva dny před Štědrým dnem musí plavat ve vaně a bránit celé rodině v koupání, aby mohl být drbán na hřbetě, obdivován a nakonec brutálně zavražděn. Jelikož mám útlocitného manžela, který nedokáže klepnout zvíře zblízka, musím kapra připravit o život já. Manželův návrh připevnit kapra jako terč na dvacet metrů a humánně ho odstřelit puškou neprošel, jednak proto, že nevím, jak se takový kapr připevňuje (žeby přivázat ke kůlu? nebo na špalek?), jednak proto, že ráže manžovy pušky je vhodná tak na jeleny nebo na medvědy a z kapra by bylo pyré. Letos jsem se pokusila tento zvyk obejít a zakoupila kapra už zabitého, vykuchaného, vakuově zabaleného a chlazeného. Když na to přišla naše nejmladší, začala ukrutně plakat, že ona chce kapříka živého, aby ve vaně plaval, na hřbětě aby ho mohla drbat....holt tradice je tradice. Muži můj, začni brousit nůž, jdu koupit živého kapra.
smrk

Nákup

21. prosinec 2007 | 12.28 | rubrika: bláboly jen tak
Měl to být jen takový obyčejný nákup. Obyčejné zásobení mojí věčně vyjedené ledničky po cestě ze sběrného dvora, kam jsem s mým drahým jela vyhodit pár starých krámů, které se nám doma nahromadily a překážely. Stará lednička, dva počítače, koberec, lustr....můj původní plán odvézt to všechno najednou nevyšel, do auta se vlezla sotva polovina - no nic, zbytek odvezeme někdy příště. Ve sběrném dvoře nás nevesele přivítala nastydlá slečna, nasměrovala manžu s haraburdím na správnou hromádku, ba dokonce i rudl na odvlečení lednice z auta zapůjčila. A pak už jsme jeli na ten nákup do nejbližšího marketu. Parkoviště bylo podezřele plné. Volný flek jsme našli kupodivu rychle, manža zůstal v autě, já šla pro pár maličkostí, které nám doma scházely, jako třeba chleba, salám, toaletní papír, cukr a dexíky. V marketu bylo nějak víc lidí než obvykle. Regál se salámy byl prázdný. U pultu fronta. Fronty nemám ráda, tak jsem ji objela a frčela s vozíkem pro pár jablek. Oči mi lezly z důlků při pohledu na předvánoční cenu 29,90Kč/kg. Poprosím souseda, dá mi pár jablek zadarmo. Lidé kolem mě tlačili vozíky plné jídla a přihazovali do nich co jim padlo pod ruku. Ještě pivo manžovi a frčím k pokladně. Daleko jsem nedofrčela, fronty u pokladen byly dlouhatánské, někteří lidé měli DVA vozíky plně naložené žrádlem, prodavačky nestíhaly. Naše české tradice zjevně velí celému národu vykoupit před svátky veškeré potraviny z obchodů, na Vánoce se přežrat, způsobit si žaludeční nevolnost, žlučníkový záchvat a ledvinovou koliku, přibrat aspoň pět kilo a po Novém roce pracně hubnout. Mimochodem - zapomněla jsem koupit ten cukr a chleba. Ale papír mám !

Oblíbená reklama

21. prosinec 2007 | 06.44 | rubrika: bláboly jen tak

Uhm...

20. prosinec 2007 | 19.16 | rubrika: bláboly jen tak
Když si dětičky usmyslely, že nás, nebohé rodiče přesvědčí ke koupi nového počítače, patřilo mezi jejich tajné plány hrát na PC od rána do večera Warcraft. Warcraft byla také to první, co se na nově zakupeném počítači podařilo spustit. A vypukla mánie. Postupně začali hrát všichni tři a když už jel počítač 16 hodin denně nepřetržitě, usmysleli si, že Warcraft naučí hrát i mě, nebohou stařičkou maminku. Mé zkušenosti s počítačovými hrami byly minimální - jsem nenáročné stvoření, které zcela uspokojí tetris či mahjong, ovládání složitějších her mi bylo záhadou. Nuž, základy jsem zvládla a teď někdy hraju i sama, když se děti nedívají a neasistují při mých začátečnických chybách. Do začátku jsem si pořídila jednu temnou elfku, která bloumá po ostrově, kuchá jednu příšeru za druhou, občas splní nějaký úkol spočívající v doručování zpráv či likvidaci oněch potvor. Na zabíjení voného času je to zábava takřka ideální. A že ta elfka vypadá nějak unaveně? Nedivte se - vždyť je moje.
elfka

Mám zabaleno

19. prosinec 2007 | 16.36 | rubrika: bláboly jen tak
Zabaleno a dobře uschováno. Řeč je samozřejmě o dárcích. S houfem dětí vlastních i zapůjčených dlouho nebyl čas věnovat se takovým tajuplné činnosti, jako je balení vánočních dárků. Se skromností mě vrozenou zakoupila jsem pouze tři roličky vánočních papírů, všechny s tradičními motivy větviček, balíčků a sněhuláčků a zásadně bez obtloustlého Santy, aby nic nezneuctilo naše tradiční Vánoce. Pustila jsem si koledy, nachystala izolepu, stužky, nálepky...papír mi došel, když zbývaly zabalit poslední dva dárky. Jeden pro mě (ano, koupila jsem dárek sama sobě), druhý pro tchýni. Vůbec se mi nechtělo vláčet se do města kvůli jednomu archu papíru. No ale co bych neudělala pro kouzlo Vánoc, přece ten kalendář pro bábi neschovám pod stromeček jen tak bez patřičného načinčání. Vyrazila jsem tedy do hypernovy, s sebou jsem si vzala Aničku, aby mi pomohla vybrat papír podle svého vkusu. To se nám sice podařilo, jenže jsme nějak nedopatřením naházely do nákupního vozíku pár dalších maličkostí a u pokladny jsem se nestačila divit. Kouzlo Vánoc je mocné, úplně mi zblblo hlavu a přinutilo mě koupit věci, kolem kterých chodím většinu roku zcela nevšímavě.
darecek

Jsem neviditelná

16. prosinec 2007 | 21.13 | rubrika: pozdravy ze školy
Na netu naší školy objevila jsem fotky z prvního dne ve škole. Hledala jsem nějaký hezký záběr, na kterém bych byla vidět, kterak s dítkem na klíně pozorně sleduji úvodní projev paní učitelky jakož i paní ředitelky, leč nenašla. Na záběrech ze školního sálu byli zachyceni snad všichni rodiče, jen já vždycky jaksi mimo, v lepším případě mi vykukoval vršek hlavy či noha. Začínám chápat, proč na veškerých fotkách chybím. Dříve jsem myslela, že je to tím, že doma nejčastěji fotím já - ale já chybím všude. Jsem neviditelná a objektivem fotoaparátu nezachytitelná. Tož sem dávám aspoň pár obrázků svého prvním dnem školy znuděného dítka.
Prvni den
Prvni den
Prvni den
Nakonec doplňuji jeden důkaz neviditelnosti, pro jistotu doplněný o popisky. Povšimněte si, že vršek mé hlavy a tchýniné hlavy takřka splývá, zjevně si vybíráme pdobný odstín barvy na vlasy.
privitani

Houslové utrpení

12. prosinec 2007 | 19.28 | rubrika: bláboly jen tak
Jsme rodina muzikální, každičký u nás hraje na nějaký hudební nástroj. Tchán troubí na baskřídlovku, můj manža na ni také kdysi hrál, já pískám na flétničku, moji rodiče hráli oba na housle, sestřenice jsou také flétnistky, a tak jsme i u dětí předpokládali, že půjdou v našich stopách a zvládnou hru alespoň na jeden hudební nástroj. Nu, rodič míní, dítka mění. Synek , když zvládl flétničku, vyzkoušel trubku a baskřídlovku, načež k velkému zármutku celé rodiny do hudebky přestal chodit a vrátit se k této bohulibé zálibě nemíní. Všechny nás to mrzí, neb měl talent. Starší dcerunka chtěla housličky. Nebyla jsem nadšená, nástroj je to těžký a holka ne moc šikovná. Nakonec jsem se nechala přemluvit, do houslí ji zapsala a hraje už sedmý rok - a jde jí to. Respektive cvičí tak dlouho, až jí to jde. Což znamená, že můj hudební sluch i nervová soustava jsou takřka denně neúměrně zatěžovány falešně znějícím fidláním, ze kterého se postupně klube cosi, co se dá jakž takž poslouchat a na předehrávce nakonec zazní perfektně zahraná skladba, které tleská celý sál. Nu a naše nejmladší chtěla hrát na flétničku. Maje v živé paměti, jak to dopadlo se synkem, zapsala jsem ji raději na housle, aby měla před sebou zářný příklad starší sestry. Tož cvičí. Cvičí nerada a zatím jí to moc nejde. Krátké prstíky jen ztuha klade na osminkové housličky, po strunách je válí, smyčcem zametá, kde se dá. Po pěti minutách cvičení je unavená a musí půl hodiny odpočívat. Dnes konečně vybrnkala slušně písničku Sedí liška pod dubem, další dvě neustále mrví. Nějak si nevzpomínám, jestli začátky se starší dcerou byly také tak těžké. Asi byly. Asi už jenom nemám ten mladistvý elán a pevné nervy, jako tenkrát.
houslistka

Předvánoční deprese

10. prosinec 2007 | 21.01 | rubrika: bláboly jen tak
Tak na mě zase padla depka. Depka ryze předvánoční povstávající z faktu, že všechny mé kamarádky už pečou a nakupují dárky a já pořád nic. Ne úplně nic - upekla jsem jeden druh cukroví, který si teď po večerech ujídám. Děti neujídají, neb si netroufají, jelikož jsem jim to pod pohrůžkou přísného trestu zakázala. Jen jedna jediná kamarádka nepeče, ale ta si zase tak úžasně naparádila byt, až ji podezírám, že potají absolvovala rychlokurs aranžování se specializací na vánoční výzdobu. Já o víkendu místo věšení zlatých hvězdičkových řetězů na okna šila dceři harémové kalhoty do kursu orientálních tanců a místo vánočních ozdob jsem dnes sháněla penízky na ozdobení těch kalhot. Dcerunka pilně piluje choreografii a to si pište, že koledy jí k tomu nehrajou. Ta mladší se pokouší na housle vybrnkat song Sedí liška pod dubem, prstíky křiví, po strunách je válí, moji nervovou soustavu pokouší, sleduje mě očima nadkukujíc nad obroučkami brýlí a čeká, kdy povolím a řeknu, že pro dnešek už to stačí. Opravdu nemám v této atmosféře sílu hňoucat těsto na perníčky, rohlíčky, zázvorky a podobné tradiční vysokokalorické podivnosti.
obrazek

Barvy Vánoc

9. prosinec 2007 | 09.20 | rubrika: bláboly jen tak
Tradiční barvou Vánoc je fialová. Ne červená, jak je dnes většinou naléváno do hlaviček naivních spotřebitelů, ale právě ta fialová. Je to barva sváteční, tajemná a magická, fialové roucho nosí v době adventní kněz v kostele. A kde se vzal ten kýčovitý červený blud? Inu, to před dávnými a dávnými časy potřebovala jedna firma, vyrábějící limonádu v láhvích s červenou etiketou, obléknout Santu Clause do firemních barev za účelem reklamním. Od těch časů začal Santa Claus, dříve oděný vcelku pestře, nosit obleček zářivě červený a červená barva se začala uplatňovat i na vánoční výzdobě - koneckonců červená a zelená jsou barvy doplňkové, kombinace je to čučavá, tímpádem lehce prodejná. Po roce 1989 vtrhl tento obtloustlý americký důchodce severoevropského původu i do naší země a hrubou sílou reklamy začal tvrdě vytlačovat našeho milého, z křesťanských tradic vzešlého Ježíška a s ním dorazily i všechny ty červené mašličky, hvězdičky, sáčky a papíry s kýčovitým potiskem děduly na saních.
obrazek

Budiž světlo

8. prosinec 2007 | 15.53 | rubrika: z blogu

 8. prosince 2007 v 15:53

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 48x

Malá nebo velká?

8. prosinec 2007 | 15.01 | rubrika: bláboly jen tak
Je to záhada. Nedokážu určit, je-li moje nejmladší malá nebo velká. Když měli ve škole Mikuláše, musela mu slíbit, že se nebude chovat jako mimino. Paní učitelku, která nabonzovala čertovi hříchy svých žáčků, chápu - doma dcerunka vyžaduje, abych ji ráno sundávala z postele a oblékala ji punčocháče. Do školy se vede za ruku. Ve škole zřejmě dojte k zázračné přeměně malé holky na velkou. Ze školy letí pět metrů přede mnou, pomuchluje sousedovic maxipsa, bací s aktovkou do kouta, zapne si počítač a začne hrát Warcraft. Pravda, občas se musí někoho přeptat, co že má dělat, protože neumí číst česky, natož anglicky, ale poradí si vždycky.
obrazek

Když pršelo

7. prosinec 2007 | 23.01 | rubrika: bláboly jen tak
Před dobou nedávnou (možná před rokem) zavedli naši moudří zastupitelé draze placené parkování v centru města a přilehlém okolí v naději, že se tím odkloní doprava jinam. Doprava je tam přehoustlá neustále, zato obyvatelstvo se přeparkovalo. Auta obchodníků i nakupujících se přemístila na blízká parkoviště na sídlištích a u hypermarketů. Tam záhy nebylo kde zaparkovat. A už se dostávám k tomu, že dnes lilo jak z konve. Lilo tak moc, že mi přišlo nelidské jít pro Aničku do školy pěšky a jelikož jsem potřebovala udělat větší nákup, vzala jsem si na vyzvednutí dítka ze školy auto a že tedy cestou nakoupím, auto nechám u marketu, dcerunku vyzvednu....no, hezky jsem si to naplánovala. Leč ouha, parkoviště u marketu bylo plné. Auta stála na stáních i mimo ně, kdejaká zatáčka a místečko ledva pro tragač bylo obsazené. Už už jsem se začínala otáčet, že zkusím štěstí jinde, když tu jsem ve zpětném zrcátku zahlédla, že z jednoho stání vyjíždí vůz. Lidi, to byste nevěřili, jak já (rok po získání řidičského průkazu) umím rychle a přesně zacouvat na volné místečko. Ještě teď se kochám svou vlastní šikovností, dmu se pýchou a chlubím se, kde můžu (třeba tady). Nákup a vyzvednutí dcerunky už proběhlo podle plánu, jen mi bylo hrozně líto toho pána, který, když viděl, jak vláčím plné tašky k autu, postavil se poblíž v naději, že odjedu a zbude po mě volný flek na zaparkování. Netušil chudák, že musím ještě pro tu dcerunku.

Předvánoční radosti

7. prosinec 2007 | 09.34 | rubrika: bláboly jen tak
Včera vpodvečer se na našem náměstí slavnostně rozsvěcel vánoční strom. Se dvěma dítky vlastními a jedním spřáteleným vydala jsem se na tuto již tradiční akci. Dav lidí na náměstí mě docela překvapil stejně jako nemilá skutečnost, že místní strážnící kvůli této akci neuzavřeli náměstí pro dopravu, tudíž mezi vánočně naladěnými obyvateli kličkovala auta. Nu, nejspíš ani strážníci nečekali, že letos přijde tolik lidí. Vyzbrojena těžkým modrým kočárkem značky Tako procpala jsem se davem až ke stromečku, aby děti aspoň něco viděly a slyšely. Zapůjčeného mrňouse musela jsem posadit za krk, neb při své osmdesáticentimetrové výšce (nížce) neviděl by i tak nic. Vznikl ovšem problém, co s kočárem, aby ho v tom davu někdo neukrad. I poslala jsem dcerku s kočárkem do kostela, aby ho tam předala na hlídání babičce, která tam zrovna byla na mši. Starosta pronesl sváteční řeč, za zpěvu místního sboru se strom rozzářil tisíci světélky, děti udělaly "jééé", pár koled jsme si zabroukali i my (jen potichu, abychom to sboru nekazili). Vyzvednutí kočárku z kostela neproběhlo zcela bez potíží, neb bábi předpokládala, že tam zůstaneme s ní, což se nám příliš nechtělo. No ale kdo by odporoval babičce. Brzy se ovšem ukázalo, že trávit večer se třemi dětmi v kostele není dobrý nápad i prchli jsme při první vhodné příležitosti ven. Pod vánočním stromem se stále ještě zpívalo. Vrátila jsem zapůjčené mrně legitimním rodičům a ve sváteční náladě se vracela s holkama domů.

Koberec - první fleky

6. prosinec 2007 | 20.49 | rubrika: z blogu

 6. prosince 2007 v 20:49

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 62x

Fakt mi není dobře

6. prosinec 2007 | 09.07 | rubrika: bláboly jen tak
Mikuláš k nám včera vlastně ani nepřišel. Jen zbaběle hodil tašky dobrot za okno a prchal i s čertem přes plot někam k sousedům. Asi spěchal, chudák. Děti, nadšeny tím neobvyklým množstvím dobrot, ochotně se dělily i se mnou a krmily mě čokoládou a mandarinkami. No, co si budem povídat, na mě, hodnou a vzornou maminku, hospodyňku, kuchařinku, pradlenku, uklízečku (atd.) Mikuláš myslel také a donesl mi bonbošku Mon cheri. Jenže já se stravuji ultrazdravě a střídmě, během roku mlskám neholduji a následky toho nezvyku na sebe nedaly dlouho čekat. Nebudu zabíhat do detailů, neb jsou nechutné a někteří čtenáři mají možná ten nedobrý zvyk jíst u počítače, ale fakt mi dnes není dobře....
obrazek

Sto čertů

5. prosinec 2007 | 19.51 | rubrika: pozdravy ze školy
Na dnešní den dostaly paní učitelky v prvních třídach geniální nápad - všechny děti měly přijít převlečené za čerty. Ráno bylo v šatně rudočerno, ocasy plandaly, rohy na baterky svítily, maminky malovaly dětem černé šmouhy a saze na rozzářené obličeje. Když jsem vedla Aničku do třídy, málem jsem se lekla - po chodbě chodily paní učitelky - čertice, ta naše ze všech nejďábelštější. Vyučování probíhalo samozřejmě v čertovském stylu. Samozřejmě přišel děti navštívit opravdovský Mikuláš s čertem a andělem, rozdal hodným dětem dobrůtky, zlobivci slibovali, že se polepší. Dvě děti z Andulčiny třídy se hrůzou rozplakaly. A vrchol všeho - bezprostředně po vyučování jsem jela do nemocnice na injekci, zmalovaného čertíka v převleku s sebou. Nadšení sestřiček i lékařek neznalo mezí, dokonce i bonbónky Anička dostala (ikdyž ten dostává skoro vždycky - já dostanu injekci, dcerunka bonbón, kde je pak jaká spravedlnost).
obrazek

Zvuky v motoru

3. prosinec 2007 | 20.21 | rubrika: bláboly jen tak
"Ticho......tak ticho, ticho......TICHO....NEMLUVTE UŽ......DRŽTE HUBY!" osádka vozu konečně ztichne.
"Slyšíte?" V autě je absolutní ticho, jen motor vrní.
"Slyšíte to klepání (divný zvuk, bremzování, klapot , hrkání aj.) ?"
"Ne" vrtí všichni nechápavě hlavama.
"Říkal jsem TICHO!" všichni opět zmlknou, hlava rodiny se opět oustředěně zaposlouchá do zvuku motoru.
"To je spojka.......ne, když sešlápnu pedál, tak to přestane......je to převodovka... (práh, brzdové destičky či cokoli jiného)
"Musíme se cestou stavit u Pana Opraváře." Dítka otráveně protočí zraky, já šílím v předtuše obřích výdajů za věci, kterým nerozumím a ani rozumět nechci. Zdá se mi, že motor přede pravidelně a zdravě, leč odborníkem je v této rodině někdo jiný.....
Opravář následně manžela luklidní, že zvuky, které deset let stará Felicie vydává, jsou zcela v normále a odpovídají jejímu věku i stavu. manžel nevěřícně kroutí hlavou.
Druhý den ráno naskáčeme všichni do vozu. Manžel nastartuje.
"Ticho.....ticho...TICHO......"

Advent začíná

2. prosinec 2007 | 22.35 | rubrika: bláboly jen tak
Tak nám dnešní nedělí začal advent. Dcerunky se obratně vyhnuly návštěvě kostela s babičkou a pustily se do vánoční výzdoby. Starší si pozvala na pomoc kamarádku, vzaly tašku a zahradnické nůžky a vydaly se na chvojí. Ukolébána iluzí, že dětičky se hezky baví, natáhla jsem se po obědě a hodinku se prospala. Probuzení bylo kruté. K mému zděšení probíhalo vití věnce přímo v obýváku na zemi . Větvičky chvojí, dráty, provázky, vše se povalovalo na našem zbrusu novém koberci a já začala vidět rudě. Seřvala jsem dcerunky (kamarádka už u nás naštěstí nebyla) a vypakovala to všechno do pokojíčku. Holky se tvářily převelice ublíženě, vždyť mi přece chtěly udělat radost, když se blíží ty Vánoce. Nu, jestli bude adventní čas probíhat i nadále v tomto duchu, poklidné Vánoce letos nebudou.
obrazek

Už se to blíží

2. prosinec 2007 | 08.48 | rubrika: bláboly jen tak
Pomalu ale jistě na mě jde vánoční depka. Obchody září kýčovitou výzdobou, regály se zaplnily spoustou zbytečností (nyní v akci za supervýhodné ceny), trhovci nabízejí ve svých stáncích vykrajovátka, bonbóny z Polska a froté ponožky z Číny. Ženské časopisy se předhánějí v superchytrých návodech, jak strávit Vánoce co nejůžasněji a ke každému vyšla aspoň dve speciální čísla plná vánočních receptů a návodů na ručně vyráběné dárky. Jako každý rok řeším dilema, zda tomu všemu podlehnout, začít gruntovat a péct, či se na to konečně jednou vykašlat a být v klidu. Pravda, kvůli dítkám bych nějaké Vánoce měla udělat, aby se necítila sociokulturně (hezké slovo, občas mám nutkání nějaké takové použít) vyhoštěna z většinového kolektivu ostatních dítek z vánočně šílících rodin. Ano, přiznávám, už mám dva dárky. Slibovala jsem sice, že jelikož je letos hlavním darem nový počítač, nedostanou pacholci už ani ty ponožky od Vietnamců, nakonec jsem neodolala a v hypermarketu dvě blbůstky zakoupila a dokonce je už i zabalila a důmyslně ukryla. Možná upeču i nějaké cukroví....
obrazek

Volný den

2. prosinec 2007 | 08.47 | rubrika: bláboly jen tak
Ztahaná událostmi minulého týdne, rozhodla jsem se využít víkend čistě relaxačně a pokud možno nedělat vůbec nic. K tomuto rozhodnutí nemalou měrou přispěla má ztuhlá bolavá záda . Doteď nevím, jestli mě bolí z včerejšího tréninku, nebo z předvčerejší pokládky koberce. Vypustila jsem všechno to uklízení, nakupování, vaření, chystání jídla dětem (však ony hlady neumřou a něco k snědku si najdou), zůstala v pyžamu a tak se mi podařilo strávit příjemné dopoledne čtením knížky a koukáním na DVD. Rodina kupodivu neprotestovala. Dítka dílem okupovala počítač, dílem koukala na DVD se mnou. Vrcholem mé aktivity bylo, když jsem vložila prádlo do pračky a suroviny na chleba do pekárny, Anička mě přiměla zahrát si domino a pexeso (obehrála mě v obojím).
obrazek

Koberec - pokládka

2. prosinec 2007 | 08.06 | rubrika: z blogu

 2. prosince 2007 v 8:06

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 49x

Koberec - koupě

1. prosinec 2007 | 07.30 | rubrika: z blogu

 1. prosince 2007 v 7:30

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 35x