Koberec - koupě

1. prosinec 2007 | 07.30 |
› 

 1. prosince 2007 v 7:30

V předvánoční době se kromě zběsilého nakupování dárků, pečení cukroví a velkého gruntování stalo zvykem pořizovat nové krámy do domácnosti za účelem jejího zkrášlení a vylepšení. Tak i pro mě byly blížící se svátky dobrou záminkou ke koupi nového koberce do obýváku, koneckonců ten starý už měl hodně za sebou a bylo načase jej vyměnit.
Nenápadně jsem sdělila manželovi svůj úmysl a jelikož nijak neprotestoval, (což je div, protože nesnáší jakékoliv změny) stavila jsem se jednoho dne v prodejně s koberci, vybrala vcelku rychle tépich barevně ladící se zbytkem obývákového zažřízení a odkráčela k prodavačce zaplatit. Kartou, samozřejmě, neb ve svém vrozeném skrblictví nenosívám v peněžence obnos větší než 200Kč. I zažila jsem nemilé překvapení,když mi prodavačka sdělila, že karty neberou. Nu, do některých obchodů ještě civilizace nedorazila. Druhý den jsem znásilnila bankovat, koupila koberec za hotové a těšila se, až mi ho přivezou.
Bydlím ve slepé uličce, která nemá vlastní název a jmenuje se jako celá asi kilometr dlouhá ulice vedoucí po obou stranách potoka protékajícího našim městečkem, což způsobuje všem, kteří mě hledají, nemalé potíže, neb většinou bloudí na druhém konci onoho kilometru. Upozornila jsem prodavače v obchodě na tyto možné potíže a čekala. Podle předpokladu se v inkriminovanou hodinu ozval mobil a lehce zoufalý prodavač volal, kudy že se k nám dostane, neb bloudí. Nakonec dorazil, lehce zmaten a dezorientován, nechápajíc, proč čísla popisná v naší ulici nejdou podle velikosti, ale napřeskáčku.
Koberec vonící/smrdící novotou ležel v předsíni a mě čekala všechna ta dřina s jeho pokládkou. Proč jsem nepočkala do druhého dne, až bude manžel doma a pomůže mi? Nevím. Možná jsem ho chtěla překvapit. Možná jsem se jen nemohla dočkat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře