"Vánoce jsou nuda."

Já (dost hlasitě): "Ančo schovej tu katanu!" 
Kato: "Po dítěti s katanou bych ječel, až když bude mít katanu v pouzdře."

 A máme tu další retro koutek:

 Další článek prvoplánově chlubící.

Jak je vůbec možné, že jsem kdysi byla vegetariánem!

 Miládka mi hezky nahrála s komentářem, jakpak stíhám baštu vyfotit. Občas nestíhám. Perník jsem pekla v pondělí večer, aby mládež měla co na snídani a na svačinu do školy. Taky jsem ho chtěla posnídat. Když mládež odjede do školy, vařím si kávičku a snídám u počítače, perník je k tomu jako stvořený.

 smůla, ale podle toho, jak chutnaly drobečky, byl dobrý

 Trocha kuchyňského chlubení.

 Utahaná jak pes zalehnu do postele. Vzduch v dobře vyvětraném pokoji je chladný, ale pod peřinou se dělá příjemné teplo, pomalu usínám.

Ještě vezmu štěteček a opravím tu oprýskanou barvu kolem.

Slunko svítí, je sucho, nezaprší a nezaprší.

 Po prasklých vodovodních trubkách zazlobila i elektřina, vlastně ani ne elektřina jako taková, ale světla.

 Ne s válečkem na nudle, taková já nejsem, věřte mi.

 Slánka zatoužila vidět naši dvacetikilovou dýni, Kobliha je zase zvědavá, co kdo dělal o dušičkovém víkendu. Tož tímhle článkem zabiju dvě mouchy jednou ranou a vyhovím oběma.