Ta starší, samozřejmě. Nikdo jiný takové totiž takové nápady mít nemůže.

Odpoledne jsem strčila do kabelky foťák a šla s Aničkou ven.

 Tak schválně - čímpak seznacechtiví rodičové nápisy na batolátku vytvářejí? Mrkněte na video a do komentářů, výjimečně moderovaných, pište své nápady. 

www.novinky.cz/koktejl/182301-ruskemu-kojenci-se-na-kuzi-objevuji-verse-z-koranu.html

Šťastného výherce medaile nemine.

 Vlastně fotografky. Ale fotografovi se to může stát také. Máme rovnoprávnost, isn´t it.

 Vzbudila jsem se a za okny byla tma, černočerná a strašidelná. Tma, ve které se nedá nic dělat, jen spát.

Dřevo, co Kato před časem naštípal, stále leželo na hromádce za Základnou a čekalo, až ho ukradne první nenechavec, co půjde kolem. Už se to párkrát stalo.

Ač stále bez  foťáku, doplňuji obrazové zpravodajství z cesty na Valašsko. Tož vypadá to asi tak:

Článek víceméně o ničem - ale počítám, že u vás to děláte také.

 Přišla o hodně dřív, než jsem čekala.

  O víkendu jsem si jela protáhnout zlenivělé tělo do Rožnova a dcerunka zatoužila jet se mnou.

 To bylo minule v Beskydech.

 Tak mám zas o dítě míň.

 Ach, to byly časy! Zavzpomínala jsem si nad článkem Koblihy na dobu, kdy Kato chodil do druhé třídy a byl ještě roztomilým školáčkem.

 Už aj v novinách to bylo. Psali, že jak sjedete z dálnice do našeho městečka, připadáte si jak na Balkáně. Tož co si budem nalhávat, něco na tom bude.