Hablina | Pod vlivem

 Vzbudila jsem se a za okny byla tma, černočerná a strašidelná. Tma, ve které se nedá nic dělat, jen spát. Vzbudila jsem se jen protože jsem musela na záchod. To už je tak zařízeno, že my dámy v nejlepších letech chodíme v noci čůrat. Vystrčila jsem nohy zpod vyhřáté přikrývky. V pokoji byla zima. Fakt musím? Musím. A potom budu ještě dvě tři hodinky spát. Posadila jsem se na lůžku. "Mamííí, je 6.57!" zaječela (proč neumí mluvit normálně?) z kuchyně Liána. Kruci. To je špatný vtip. Ještě jednou jsem se podívala z okna. Tma. Nic než tma. Cítila jsem se podvedená, to přece není možné, že už je ráno. Já chci spát! Následující hodina proběhla podle obvyklého scénáře popsaného třeba tady. Jsem příšerně unavená a všechno mě bolí. Netuším z čeho. Nejradši bych si zalezla zpátky do postele, musím ale pro Smolíčka. Venku je mokro a lezavo, ne však zima. Ve vlhkém povětří se mi snáze dýchá. Nakonec je mi venku líp než doma.na potoce se kačení kačeny, stromy předvádějí zlaté listí, Smolíček se na mě vesele směje. Cesta domů rychle uběhne. Otevřu dveře, rozhlédnu se - ježíš lidi, tady je ale bor...nepořádek. Smolíček se vysvleče a vrhá se na krabici s legem. Také se převlékám, z kouta skříně na mě jukne láhev slivovice. Důkladně si přihnu. A ještě jednou. Půl minuty nato zjišťuji, že to nebyl dobrý nápad. Na celém těle mi vyskočí husí kůže, chlupy se naježí, prázdný žaludek se zkroutí v křeči. Brrr. Dobrou radu vám dám - nikdy, ale opravdu nikdy nepijte o půl deváté ráné slivovici na lačný žaludek.  Hlavně ne poctivou moravskou domácí slivovici od kamaráda.
Teď musím trochu odbočit. Kdysi dávno pře mnoha a mnoha lety probíraly jsme se sestřenicemi druhy opic. Tedy ne druhy primátů, ale následky toho, co se stane, když si člověk přihne alkoholu. Bylo to v čase, kdy se rozváděla teta, jelikož už jí nebavilo vykládat kolegyním v práci, že nešikovně upadla na schodech. Její muž měl opici agresivní. To můj muž, ten se napije a usne. No a já - uklízím. Tedy ne že bych neuklízela i za střízliva. Ale pár štamprlí mě dokáže nabudit k neuvěřitelným výkonům a způsobuje, že uklízím bez odporu, ba dokonce s chutí.
A vracíme se zpět k dnešnímu ránu. Ty dva loky slivovice způsobily, že jsem se přeměnila v úklidového démona. Ustlala jsem holkám postele. Vyklepala jsem koberec a zametla podlahu. Usoudila jsem, že není dost sterilní, tak jsem Smolíčkovi postavila v posteli bunkr, do ruky mu dala baterku a pustíla se do vytírání. Než Smolíčka bunkr přestal bavit, byla podlaha čistá a suchá. Potom jsem začal uklízet hromádky oblečení, které tu i onde tvoří Líána. Poskládala a uložila jsem do prádelníku asi deset triček a svetříků. Pověsila dvoje rifle, sako a dvě mikiny. Odnesla do prádla asi osm ponožek (některé byly dokonce stejné). Uklidila jsem housle. Smontovala stojan na noty. A přesunula se do kuchyně. Umyla jsem horu nádobí, kuchyňskou linku vydesinfikovala domestosem. Vydrhla sporák. Srovnala boty v předsíni. Umyla vanu i umyvadlo. Účinek slivovice pomalu slábnul. Ještě jsem hodila do pračky nějaké prádlo, zmáčkla čudlík...a dost. Uařila jsem si kafe, sedla k počítači a všechno vám tu hezky sepsala....