Hablina | Kramařím

Článek víceméně o ničem - ale počítám, že u vás to děláte také.
Dvakrát do roka je třeba přerovnat oblečení ve skříních. Tak i včera. Letní trička se stěhovala do úložných vaků, svetry putovaly do polic. A když už jsem byla v tom (no ne v tom!), pustila jsem se do úklidu šuplete, ve kterém mám spodní prádlo. Původně tam bylo prádélko celé dámské části naší rodiny. A vešlo se. Jak přišla na Liánu puberta, odkramařila si své spoďárky a ponožky do vlastního šuplíku pod postelí. Hned jsme s Aničkou měly víc místa. Anička začala Liáně brzy závidět a požadovala též vlastní zásuvku. A tak jsem získala celé maxišuple pod skříní sama pro sebe. Volný prostor se postupem času stále víc zaplňoval a v poslední době už jsem měla co dělat, abych šuple zavřela, aniž bych musela násilím přimáčknout vyčuhující ponožku či neposlušné ramínko podprsenky. Tož vážně už byl čas udělat si tam pořádek. Nejdřív plavky. Složila jsem je úhledně do plastové taštičky, v zimě je potřebovat nebudu, přechlorovaný vzduch na krytém bazénu mi nesvědčí. Potom podprsenky. Nemilosrdně jsem vyhodila všechny zašedlé, vytahané a malé. Z toho, co zbylo, vzniklo pět hromádek. Hromádka černých, bílých, sexy, sportovních a na doma. Domácích bylo nejvíc. Došlo na  kalhotky. Hm, dvě hromádky černých, jedna bílých. Ani jedny sexy, ani jedny barevné. Měla bych vyrazit do města na nákupy a prošmejdit všechny obchody se spodním prádlem. Nakonec přišly na řadu ponožky. Když jsem byla v nejlepším, vešel do pokoje Kato a cosi po mě chtěl. "Najdi pár." vyzvala jsem ho a zvedla  oči od podlahy plné černých fuseklí. Synek vyděšeně prchl. No a nakonec mi zbyly jen tři liché!