Nespavost
31. leden 2008 | 14.47 | rubrika: bláboly jen tak
Normálně spím jako dudek. Večer usínám dřív než děti, spím tvrdě celou noc, nad ránem jako duch ve spánku zajdu na záchod a spím dál, ráno se budím dvě minuty před zazvoněním budíku s pocitem, že ještě hodinka spánku by se hodila. Čas od času se mi ale stane, že se uprostřed noci vzbudím a už neusnu. A to se mi stalo dnes v noci. Průběh té nespavosti bývá vždy stejný. Kolem třetí hodiny raní (nebo noční?) se probudím a začnu se převalovat. Hlavu mám zcela jasnou, mysl čerstvou, tělo odpočaté. Snažím se usnout, ale nedaří se. Ve čtyři ráno po dlouhém vrtění a otáčení vstanu a jdu na záchod. Znovu se uložím. Spánek stále nepřichází. O půl páté si v kuchyni potmě vařím čaj. V pět ráno si zase lehám a převaluju se v posteli zhruba do šesti. Cítím převelikou únavu, tělo těžkne, mozek vypíná. Konečně usínám. Když zaberu, zvoní budík.....
Bláznivé počasí
29. leden 2008 | 09.50 | rubrika: bláboly jen tak
V pondělí odpoledne vykouklo sluníčko a svítilo zcela nelednově. Anička poobědvala vynikající mnou vlastnoručně připravené bramboráky (musím se pochlubit, fakt byly dobré) a že si půjde hrát na zahradu. Jezdila v bahýnku na kole, houpala se na houpačce, za chvíli přiletěla domů, hodila bundu za dveře, že je jí horko. "Mami, na stromech jsou pupeny a roste petržel !" hlásila mi nadšeně s kusem kudrnky v puse. Počasí se letos opravdu zbláznilo.
Omluvenka
29. leden 2008 | 09.22 | rubrika: bláboly jen tak
Na střední škole, kam chodí můj syn, rozhodli se bojovat s vysokou absencí žáků tím, že požadují omluvenky řádně orazítkované a podepsané lékařem, jiné neuznávají. brala jsem to na lehkou váhu, neb synek navštěvuje doktorky milé a ochotné, které jistě omluvenku vystaví - leč ouha, narazili jsme. Při čtvrtletní kontrole na alergologii ve vedlejším městečku odmítla paní doktorka omluvenku vystavit, neb to nepatří ke jejím povinnostem (narozdíl od vybírání poplatků, že ano). Nepomohlo přesvědčování synkovo ani moje. Poradila jsem klukovi, aby se ve škole oháněl tím, že psaní omluvenek opravdu mezi povinnosti lékaře nepatří a měli by tedy uznat omluvenku podepsanou rukou rodičovskou. Ve škole to neprošlo. Syn tak má sedm neomluvených hodin a hrozí mu dvojka z chování, což u studenta s vyznamenáním působí divně.
Návštěva
27. leden 2008 | 20.12 | rubrika: bláboly jen tak
Dnes jsem si utrhla životní ostudu.
komentáře (9) | přidat komentář | přečteno: 112x
Po nemoci
26. leden 2008 | 11.47 | rubrika: bláboly jen tak
Chřipka zvolna ustupuje. V krku je stále červeno, ale teplotu už nemám, hlava mě také nebolí, celkově se cítím líp. Tedy fyzicky. Mojí křehkou duševní rovnováhu narušují dětičky svým negativním vztahem k pořádku, uklízení a domácím pracem. Starší dcerka včera dostala hysterický záchvat, když jsem jí mírným hlasem sdělila, že má umýt nádobí. Po té, co utekla od dřezu, jsem ji přitáhla zpět, myla to nádobí slzíc a bědujíc, jakou že to má zlou matku a jak ji nikdo nemá rád. Na parapetech leží souvislá vrstva prachu kterou zřejmě vidím jenom já, kytky usychají, podlaha v kuchyni je pokrya podivnými lepivými fleky. Zaschlý rozlitý čaj jsem našla dokonce i uvnitř kuchyňské linky (netuším, jak se to někomu vůbec povedlo). Anička slíbila, že vyluxuje v obýváku, když pak uviděla tu záplavu drobečků na koberci, šla radši cvičit na housle. Sama a dobrovolně. Pouze syna omlouvá, že tu nemoc chytil ode mne, takže leží, spí a debordelizace se neúčastní.
Nakonec pár virů pro Samotáře, třeba je chytne a také se bude moci vyvalovat v posteli
.
Nakonec pár virů pro Samotáře, třeba je chytne a také se bude moci vyvalovat v posteli
.Výhody virózy
24. leden 2008 | 22.23 | rubrika: bláboly jen tak
Na první pohled by se zdálo, že žádné nejsou. Pár jsem jich, nudíc se v posteli, objevila:
1. Zlepšila se mi věčně přesušená pleť na rukou. Pár dní bez mytí nádobí se projevilo jednozančně pozitivně.
2. Jsem vyspaná. Jsem vyspaná tak, že dnes jsem se při jednom probuzení cítila tak blaženě, jako naposled někdy v dětství. Slunce prosvítalo do příjemně vytopeného pokoje přes napůl zatažené žaluzie, bylo mi tak blaženě....(než jsem se zvedla, abych si došla na záchod).
3. Nevidím nepořádek. Nevidím ho, protože do zabordelených částí domu prostě nedojdu a co oči nevidí, to neexistuje.
4. Nemám chuť k jídlu, takže možná trochu zhubnu
5. Konečně mám čas číst knížky. Tak se válím v posteli a čtu.
1. Zlepšila se mi věčně přesušená pleť na rukou. Pár dní bez mytí nádobí se projevilo jednozančně pozitivně.
2. Jsem vyspaná. Jsem vyspaná tak, že dnes jsem se při jednom probuzení cítila tak blaženě, jako naposled někdy v dětství. Slunce prosvítalo do příjemně vytopeného pokoje přes napůl zatažené žaluzie, bylo mi tak blaženě....(než jsem se zvedla, abych si došla na záchod).
3. Nevidím nepořádek. Nevidím ho, protože do zabordelených částí domu prostě nedojdu a co oči nevidí, to neexistuje.
4. Nemám chuť k jídlu, takže možná trochu zhubnu
5. Konečně mám čas číst knížky. Tak se válím v posteli a čtu.
Je to tu zas
23. leden 2008 | 07.47 | rubrika: bláboly jen tak
Viry útočí. Nevím, čím jsem si zasloužila jejich pozornost, ale od Vánoc je to už podruhé, co jsem nemocná. Hlava mi puká, krk i nos pálí, potím se, únavou se málem nezvednu z postele. Z minulé chřipky jsem se vyhrabávala dva týdny, čili jsem zatím byla zdravá jen asi týden a už zase ležím. Celé tělo mám těžké a unavené, když ležím, cítím, jak se propadám do matrace a vrůstám do ní. Doma to opět začíná vypadat jako v nějakém squatu. V předsíni je neskutečně našlapáno, v kuchyni špinavé nádobí kam oko pohlédne, slupky od banánů a dalšího ovoce jsou po celém bytě. Jedniné uklizené místečko je území naší Lindy, ta jediná šla do sebe a vzorně si uklidila, ba i hory svého rozházeného oblečení pověsila do skříně.
Kriskros
20. leden 2008 | 23.38 | rubrika: bláboly jen tak
To byl pokus přimět nenásilně dítko k učení formou hry. Samozřejmě už mockrát viděla, kterak hraju Kriskros s kamarádkou, takže zhuba věděla, o co jde. Ve škole sice ještě nemají probraná všechna písmenka, Anička je už ale umí, ani nevím, kde k nim přišla. jisté je, že pokud jí dám v textu něco přečíst, zarazí se u prvního písmene, které ještě umět nemá a vyhlásí něco jako "To je "R", to nebudu číst, to jsme ještě nebrali." Při Kriskrosu ji to naštěstí nenapadlo. První slovo, které složila, bylo ŠOK. Na můj dotaz, proč nedala raději KOŠ, odpověděla, že ŠOK se jí líbí víc. O chvíli později hledala, zda někde neleží volné písmenko A, měla nachystána písmenka na slovo DEPKA, jen to A jí chybělo. Zjišťuji, že ztrácím přehled o její slovní zásobě.
Kalhoty
18. leden 2008 | 18.52 | rubrika: bláboly jen tak
Chtěla jsem se synkem vyrazit na nákupy (znáte to, statný nosič se vždycky hodí). oblékla jsem se, kluk pořád pobíhal po pokoji a něco hledal. nakonec se mě zeptal, jestli jsem neviděla jeho rifle. kluk je nepořádný, odvětila jsem tedy nasupeně, že nevím, proč zrovna já bych měla vědět něco o jeho riflích. Hledal tedy dále, ale nenašel. Zahlodalo ve mě podezření, že jsem je možná po vyprání omylem pověsila do své skříně místo do jeho a šla to pro jistotu zkontrolovat. Visely tam jen moje rifle. Oboje. Zarazila jsem se. Když visí mé oblíbené wédéčka ve skříni, co to mám na sobě? Tušíte správně, oblékla jsem si omylem synáčkovy rifle. Nutno říct, že mi seděly perfektně, narozdíl od syna, na kterém poněkud plandají.
Dárek
17. leden 2008 | 10.39 | rubrika: bláboly jen tak
Moje nejstarší pachole mělo narozeniny. Uplácala jsem tedy dort, nepečený, z piškotů, broskví a rostlinné šlehačky, vše z dvojité dávky, aby byl co největší a tázala se synáčka, jaký že by chtěl k těm narozeninám dárek. Čekala jsem nějakou naprostou pitomost, on však toužil po uniformě. Po vlastní nové lesnické uniformě, neb v přešitých kalhotách po dědovi ve škole moc parády nenadělá. Vypravila jsem se tedy v jednom volném odpoledni se synkem do obchodu. Prodavačka zkušeným okem přelétla synovu vyzáblou postavu a pravila, že neví, jestli na něho ještě něco bude mít. Sako vylovila hned, kalhoty chvíli hledala, nakonec našla a synek zmizel do kabinky. Z kabinky vyšel někdo úplně jiný, upravený, slušně vyhlížející mladý muž. Bylo jasné, že bez uniformy domů neodejdem. Při pohledu na cenu se o mě zlehka pokoušely mrákoty, ale kdo by odolal smutným očím nešťastného studentíka, jehož školní image trpěla díky příliš neformálnímu oblečení. Nevím, jestli náhodu tento měsíc neumřem hlady, ale když šel dnes kluk do školy, vypadal velmi dobře
Návrat
13. leden 2008 | 21.08 | rubrika: bláboly jen tak
Co předcházelo návratu, zpracuji až zítra. Dnes jsem příliš unavená, zničená na těle i na duši.
Tedy přijela jsem po dvoudenní nepřítomnosti domů. Já a obě holky. Psychicky připravená na to, že domácnost v péči mých dvou chlapů nemusí po dvou dnech vypadat zrovna ukázkově, byla jsem mile překvapena už v předsíni, neb jsem necítila obvyklý zápach z připáleného jídla neomylně ohlašující, že pánové vařili. Nic takového. Odložila jsem v předsíni baťohy, vstoupila do kuchyně...a přilepila se. Nevím, jak a kdo něco takového během dvou dnů dokázal, ale lino vypadalo značně upatlaně a lepilo jako past na mimozemšťany. Podařilo se mi přejít až ke dřezu zcela zaplněnému nádobím. Umyla jsem osm hrnečků, tři talíře, bezpočet lžiček a dala do dřezu odmočit hrnce důmyslně odstavené na sporáku, prázdné a mastné. Z obýváku se přišoural rozespalý synek. "Mami, hádej, co se mi zase stalo, pořezal jsem se, až na kost!" Sundal si z prstu zkrvavený cár náplasti a objevila se hluboká dlouhá rána, mokvající a otevřená. Nechápavě jsem kroutila hlavou, proč s tím nezašel na pohotovost. Prý mu to nepřišlo moc velké. A stalo se mu to už včera, tak nemá smysl tam chodit teď. Hm. Ránu jsem vydesinfikovala, jakž takž stáhla (za značného synáčkova jojkání a auvajsování), ráno kluk bez odmlouvání odkluše k doktorce. Ještě mi sdělil, že má ukrutný hlad a zalezl zpět do pelechu. Nakoukla jsem do lednice, prohlédla skříňku s jídlem, všude pusto, prázdo, přímo vymeteno. To už vstával manžel, aby se nachystal na noční směnu . Na mé jednoduché dotazy, proč není nakoupeno, dítě ošetřeno, nádobí umyto atd. něco nesrozumitelně mručel, načež odfrčel do práce. Nu což, přednáška na téma "Péče o domácnost a jednoho skoro dospělého syna" bude až zítra...
Tedy přijela jsem po dvoudenní nepřítomnosti domů. Já a obě holky. Psychicky připravená na to, že domácnost v péči mých dvou chlapů nemusí po dvou dnech vypadat zrovna ukázkově, byla jsem mile překvapena už v předsíni, neb jsem necítila obvyklý zápach z připáleného jídla neomylně ohlašující, že pánové vařili. Nic takového. Odložila jsem v předsíni baťohy, vstoupila do kuchyně...a přilepila se. Nevím, jak a kdo něco takového během dvou dnů dokázal, ale lino vypadalo značně upatlaně a lepilo jako past na mimozemšťany. Podařilo se mi přejít až ke dřezu zcela zaplněnému nádobím. Umyla jsem osm hrnečků, tři talíře, bezpočet lžiček a dala do dřezu odmočit hrnce důmyslně odstavené na sporáku, prázdné a mastné. Z obýváku se přišoural rozespalý synek. "Mami, hádej, co se mi zase stalo, pořezal jsem se, až na kost!" Sundal si z prstu zkrvavený cár náplasti a objevila se hluboká dlouhá rána, mokvající a otevřená. Nechápavě jsem kroutila hlavou, proč s tím nezašel na pohotovost. Prý mu to nepřišlo moc velké. A stalo se mu to už včera, tak nemá smysl tam chodit teď. Hm. Ránu jsem vydesinfikovala, jakž takž stáhla (za značného synáčkova jojkání a auvajsování), ráno kluk bez odmlouvání odkluše k doktorce. Ještě mi sdělil, že má ukrutný hlad a zalezl zpět do pelechu. Nakoukla jsem do lednice, prohlédla skříňku s jídlem, všude pusto, prázdo, přímo vymeteno. To už vstával manžel, aby se nachystal na noční směnu . Na mé jednoduché dotazy, proč není nakoupeno, dítě ošetřeno, nádobí umyto atd. něco nesrozumitelně mručel, načež odfrčel do práce. Nu což, přednáška na téma "Péče o domácnost a jednoho skoro dospělého syna" bude až zítra...
Pátek
11. leden 2008 | 10.52 | rubrika: bláboly jen tak
Konečně pátek. Tento týden byl tak nudný, že jsem se po dlouhé době chopila pletení a dopletla si šálu, kterou jsem začala někdy na začátku prosince. Hned jsem si ji namotala kolem krku a během nákupů ve městě si nechala pochválit své pletařské umění od všech kamarádek, které jsem tam potkala. Takže mi značně stouplo sebevědomí a mám nezničitelně dobrou náladu. Jestli se budu nudit i příští týden, upletu možná dceři tu čepici, co jsem ji slibovala pod stromeček
Teplota se drží stále nad nulou a díky tomu taje už i sníh v naší ulici. Toho si povšimly místní technické služby a tak nám tu konečně projel odhrnovač sněhu, aby odklidil břečku ze silnice na pečlivě uklizené chodníky. To naštve, zvlášť když tady u nás je hezky uklizený chodník otázkou cti a dobré pověsti. Zase budeme všichni přehrnovat sníh na druhou stranu cesty, tam, kde je jen tráva a žádný chodník, zase si všichni svorně ponadáváme, což upevní naši sousedskou pospolitost a dobré vztahy, které v naší ulici vládnou. Fakt, nekecám, všichni si tu tykáme a máme se rádi. Občas společně sepisujeme nejrůznější petice, třeba proti volnému pohybu psů v ulici nebo aby nám konečně opravilo město díry v silnici. O Velikonocích se pod záminkou největších křesťanských svátků společně zpumprlíkujeme, v létě se navzájem obdarováváme zahrádkářskými výpěstky. Také si navzájem půjčujeme nářadí - můj žebřík je u souseda tak dlouho, že mu tam dotyčný zrobil háky na zavěšení. Jen jednou se stalo, že po sobě sousedé stříleli ze vzduchovky, ale nakonec se ukázalo, že terčem měl být kohout a ne soused
.
Teplota se drží stále nad nulou a díky tomu taje už i sníh v naší ulici. Toho si povšimly místní technické služby a tak nám tu konečně projel odhrnovač sněhu, aby odklidil břečku ze silnice na pečlivě uklizené chodníky. To naštve, zvlášť když tady u nás je hezky uklizený chodník otázkou cti a dobré pověsti. Zase budeme všichni přehrnovat sníh na druhou stranu cesty, tam, kde je jen tráva a žádný chodník, zase si všichni svorně ponadáváme, což upevní naši sousedskou pospolitost a dobré vztahy, které v naší ulici vládnou. Fakt, nekecám, všichni si tu tykáme a máme se rádi. Občas společně sepisujeme nejrůznější petice, třeba proti volnému pohybu psů v ulici nebo aby nám konečně opravilo město díry v silnici. O Velikonocích se pod záminkou největších křesťanských svátků společně zpumprlíkujeme, v létě se navzájem obdarováváme zahrádkářskými výpěstky. Také si navzájem půjčujeme nářadí - můj žebřík je u souseda tak dlouho, že mu tam dotyčný zrobil háky na zavěšení. Jen jednou se stalo, že po sobě sousedé stříleli ze vzduchovky, ale nakonec se ukázalo, že terčem měl být kohout a ne soused
.Z návštěvy
10. leden 2008 | 08.00 | rubrika: bláboly jen tak
Ano, i v mé takřka bezfotografické rodině se našlo v počítači pár fotek zaslaných mailem od příbuzných, které snesou zveřejnění na tomto blogu. Fotky jsou z návštěvy u mé sestřenice. Smyslem té návštěvy bylo zabavit děti nudící se tak, že veškeré domácí radovánky je přestaly zajímat a bylo nutno absolvovat šedesátikilometrovou cestu k příbuzenstvu.
komentáře (9) | přidat komentář | přečteno: 123x
Nasněžilo
7. leden 2008 | 08.21 | rubrika: bláboly jen tak
V neděli ráno začalo sněžit. Přes zatažené žaluzie jsem si toho zprvu nevšimla, jak se postupně rozednívalo. začalo mi být to neobvykle bílé světlo deroucí se do pokoje podezřelé. Sněžilo, chumelilo jak na starých českých pohlednicích, velké, těžké mokré vločky padaly na zem, sníh padal čím dál hustěji, přes bílou clonu skoro nešlo dohlédnout na konec zahrady. Té sněhová přikrývka svědčí - milosrdně zakryla veškeré mé zahrádkářské nedodělky z podzimu, které byly na holé zmrzlé zahradě vidět až příliš, dvaceticentimetrová vrstva sněhu schovala rozházené hračky okolo prázného pískoviště, pumpa dostala slušivou bílou čepici a houpačka studený polštářek. Anička se oblékla rychlostí neobvykle tryskovou, uplácala pár mokrých koulí a házela si je za krk. Potom se pustila do válení koule na sněhuláka. za chvíli volala o pomoc, koule už jí byla po prsa, vedle ní ležela druhá, menší, Anička sháněla nějakého siláka, který by koule postavil na sebe. Také hrnec a mrkvičku nutně potřebovala. Mrkev mám jen zmraženou nakrájenou na kostičky, nakonec zdobila sněhuláka větvičkami utrhanými z vyhozeného vánočního stromečku. Jen doufám, že nám ta zimní idylka vydrží a hned to všechno neroztaje.
Bolí mě v krku
4. leden 2008 | 22.45 | rubrika: bláboly jen tak
V mém krku plane oheň, tisíce mrňavých drápků drásají sliznici, teplota se přehoupla mírně přes 37,0°C. Jsem dost unavená na to, abych se vymlouvala, že kvůli nemoci nemohu vařit, mýt nádobí, žehlit a vůbec vykonávat ony nepopulární práce spojené s údržbou a chodem domácnosti. Na druhou stranu jsem dost zdravá na to, abych proseděla většinu dne u počítače a u DVD. Což se některým rodinným příslušníkům nezdá a mají pocit, že u sporáku bych to zvládla také. Držím se zuby nehty křesílka u komplu, krk zavázaný, nechávám si od dětí donášet z kuchyně čaj, dexíky a panadol, manžel přislíbil i svařené víno. Snad tou pečlivou léčbou nemoc přes víkend přeperu - a jestli ne, půjdu v pondělí vyzkoušet, jak funguje naše třicetikorunové zdravotnictví.
Kdyby jenom Kluk...
3. leden 2008 | 22.14 | rubrika: bláboly jen tak
Já jen, že u Samotáře je Krokodýlek
Návraty do života
3. leden 2008 | 21.51 | rubrika: bláboly jen tak
Po Novém roce se svět rozjíždí jen velmi pomalu. Polovina obchodů má zavřeno kvůli inventuře, druhá polovina kvůli dovolené.
Dokonce i naše zpoplatněné zdravotnictví funguje jen tak napůl, některé ordinace ještě neotevřely, a tak mi paní doktorka na můj dotaz na výsledky sdělila, ať si zavolám po neděli, neb ona dnes pouze účtuje a neordinuje. Pravda, čekárny se vylidnily, fronty, na které jsem ve zdravotnictví bylal zvyklá po celý svůj život, se nekonají. Jen pár občanů, kteří již stihli na sociálce vydyndat potvrzení o hmotné nouzi sedí v čekárně a čekají na vyšetření bez třicetikorunového poplatku.
Technické služby našeho města sice poctivě po celé svátky vyvážely kontejnery s hojným povánočním odpadem, na údržbu komunikací jim ale nezbyl čas, takže ulice, ve ktetré bydlím, je zasněžená, neposypaná a neodhrnutá. Vypadá velmi romanticky - dokud se nepokusím vyjet s autem přes zledovatělé hroudy sněhu a neuklouznu na nejbližší zmrzlé louži.
Včera přišla sympatická paní odečíst elektroměr a sdělila nám, že máme oproti minulému období o dost vyšší spotřebu elektrické energie. Dnes přišla propagační brožurka od ČEZu s návodem, jak ušetřit. Pečlivě jsem ji prostudovala a seznala, že jsem již učinila veškerá proveditelná úsporná opatření a víc už neuškudlím ani halíř.
Děti se vykoupaly v ledové vodě - původní záměr projít se po zamrzlém potoce jim poněkud nevyšel, oba starší přišli zmáchaní do půl těla, naši nejmladší led udržel.
Po návštěvě příbuzných na Ostravsku mám zašpiněné auto, ale jediná myčka v městečku je stále mimo provoz, přestože už měla od prvního ledna fungovat. Údajně majitel nemá peníze na opravu. Nu, asi budu mít špinavé auto až do jara. To pak přinutím moje chlapy ošplíchat ho na dvorečku hadicí. Myčka pro ruční mytí na druhém konci městečka je v jednom kuse zamrzlá...
Tak tedy vypadá začátek roku 2008.
Dokonce i naše zpoplatněné zdravotnictví funguje jen tak napůl, některé ordinace ještě neotevřely, a tak mi paní doktorka na můj dotaz na výsledky sdělila, ať si zavolám po neděli, neb ona dnes pouze účtuje a neordinuje. Pravda, čekárny se vylidnily, fronty, na které jsem ve zdravotnictví bylal zvyklá po celý svůj život, se nekonají. Jen pár občanů, kteří již stihli na sociálce vydyndat potvrzení o hmotné nouzi sedí v čekárně a čekají na vyšetření bez třicetikorunového poplatku.
Technické služby našeho města sice poctivě po celé svátky vyvážely kontejnery s hojným povánočním odpadem, na údržbu komunikací jim ale nezbyl čas, takže ulice, ve ktetré bydlím, je zasněžená, neposypaná a neodhrnutá. Vypadá velmi romanticky - dokud se nepokusím vyjet s autem přes zledovatělé hroudy sněhu a neuklouznu na nejbližší zmrzlé louži.
Včera přišla sympatická paní odečíst elektroměr a sdělila nám, že máme oproti minulému období o dost vyšší spotřebu elektrické energie. Dnes přišla propagační brožurka od ČEZu s návodem, jak ušetřit. Pečlivě jsem ji prostudovala a seznala, že jsem již učinila veškerá proveditelná úsporná opatření a víc už neuškudlím ani halíř.
Děti se vykoupaly v ledové vodě - původní záměr projít se po zamrzlém potoce jim poněkud nevyšel, oba starší přišli zmáchaní do půl těla, naši nejmladší led udržel.
Po návštěvě příbuzných na Ostravsku mám zašpiněné auto, ale jediná myčka v městečku je stále mimo provoz, přestože už měla od prvního ledna fungovat. Údajně majitel nemá peníze na opravu. Nu, asi budu mít špinavé auto až do jara. To pak přinutím moje chlapy ošplíchat ho na dvorečku hadicí. Myčka pro ruční mytí na druhém konci městečka je v jednom kuse zamrzlá...
Tak tedy vypadá začátek roku 2008.
Zažitek Ostravski
2. leden 2008 | 08.33 | rubrika: bláboly jen tak
Naše třináctka jezdí každý rok mezi svátky k tetě do Ostravy, někdy tam zůstává i na Silvestra. I letos tomu bylo tak, přestože vyjela z rodného městečka vcelku brzy a myslela jsem, že teta s naší puberťačkou nevydrží déle jak dva dny a ještě před Silvestrem jí posadí na autobus a pošle zpět. Teta projevila nevšední odolnost a dcerka strávila pět příjemných dní v Ostravě. Moje obavy, zda dcerunka příliš nezlobila, se nepotvrdily, neb většinu toho času strávila se sestřeničkou u počítače, odkud obě slečny aktivní teta tu a tam vytáhla na brusle či na lyže. Holčiny byly spokojené, většinu času hrály Simáčky, dcerka se odmítala vrátit domů, chvíli to vypadalo, že si jí teta nechá navždy. No ne že by doma bez prudilky nebyl božský klid....Dnes ráno jsem tedy nastartovala felicii, naložila dovnitř zbylé děti a jela toulavou puberťačku vyzvednout. Ó, jak skvěle se po jindy přecpané silnici na Ostravu jelo! Pravda, posolená byla jen někde a odhrnutá nikde, silničáři zjevně vyspávali silvestrovskou opičku, ale jízda po prázdné zasněžené silnici stála za to. Nikdy dřív jsem si pořádně nevšimla, jak hezkou krajinou se cesta vine. Synek na sedadle spolujezdce počítal stopy aut ve sněhu - bylo půl desáté a před námi tudy projelo celkem pět aut. U tety jsme poobdivovali stromeček, vypili kafičko, násillím odlepili dítko od počítače a jeli zpět domů. Z posolené cesty odtál sníh, objevili se první řidiči, po kocovině ještě o něco protivnější a bezohlednější než jindy. Nový rok začíná, svět se po svátcích pomalu vrací do normálního života.
Srnec
1. leden 2008 | 16.45 | rubrika: bláboly jen tak
Těšila jsem se na tu báječnou reportáž z napínavého lovu na spárkatou zvěř, snila o tom, kterak barvitě vylíčím své lovecké zážitky na blog.....a ono houby. Díky své neustupující chorobě nebyla jsem v kritický okamžik s drahým v lese, anobrž doma v posteli obložená kupou již značně posmrkaných kapesníků a onen vzrušující zážitek mi utekl. Srnce jsem tedy viděla až jako vyvržený polotovar, pěkný letošní kus. Manžel ho za synovy asistence stáhl a rozboural, moc se mu to povedlo (bodejť by nepovedlo, když v časech dřívějších pracoval u řezníka nabyl tak užitečných dovedností). Do kuchyně mi moji hrdí lovci přinesli škopek plný srnčího masíčka. A že jim mám honem něco dobrého uvařit. Něco jsem zamrazila, něco jsem naložila a honem spěchala ke tchýni na osvědčené myslivecké recepty. Celý včerejšek jsem pak strávila krájením, smažením, pečením, dušením, abych ke konci dne i já zažila své chvilky slávy a sklidila uznání a obdiv celé rodiny (mužské části obzvlášť). Lidi, já vůbec netušila, jak dobře umím (někdy) vařit .
.