Hablina | Návštěva

Dnes jsem si utrhla životní ostudu.
V neděli dopoledne jsem zvolna začala uklízet pochřipkovou kalamitu. Anička mi pomohla umýt hory nádobí a vyluxovat obývák - ano, opravdu mám šestileté dítě ochotné konat domácí práce, ikdyž si samozřejmě uvědomuji, že jí to co nevidět přejde , vytřela jsem blátivé ťápoty přischlé v předsíni, zhygieničnila koupelnu. Potom jsem jela do hypermarketu doplnit značně ztenčené zásoby základních potravin. Domů jsem přivezla horu dobrot a z nadšením jsem se vrhla do vaření nedělního oběda, děti si poručily pizzu, tak jsem jim na oslavu mého uzdravení upekla pizzu, vlastně tři pizzy, každou jinou, dítka mám poněkud nenažraná. Jak tak pilně peču, někdo klepe na okno (jsme tak necivilzovaní, že nemáme ani domovní zvonek a lidi se k nám musí dobušit ). Návštěva. Normálně mi kamarádky volají, jestli jsem vůbec doma a můžou se stavit, tahle ale vyrazila s prckem na nákup a mobil nechala doma. Přijela do největšího nepořádku, v kuchyni pracovní chaos, v pokojíku u holek ještě úklid ani nezačal, tam nebylo pomalu ani kam šlápnout. Popily jsme kafíčko, kamarádka ochutnala moji pizzu, hezky jsme si popovídaly,děcka si pohrála. A já si nejspíš vysloužila titul Bordelář roku.
Uhm, doufám, že na příštím blogu už nebudu řešit jen nemoci a nepořádek .