Ano, i v mé takřka bezfotografické rodině se našlo v počítači pár fotek zaslaných mailem od příbuzných, které snesou zveřejnění na tomto blogu. Fotky jsou z návštěvy u mé sestřenice. Smyslem té návštěvy bylo zabavit děti nudící se tak, že veškeré domácí radovánky je přestaly zajímat a bylo nutno absolvovat šedesátikilometrovou cestu k příbuzenstvu.Když dcerunka zjistila, že chci tyhle fotky ukázat lidstvu, vstaly jí hrůzou vlasy na hlavě a vehementně mi to zakazovala, neb dle jejího názoru na nich vypadá hrozně. Tak vězte, že normálně vypadá mnóóóhem líp.
Událost je to výjimečná a o to víc šokující, že na fotkách se vyskytuji i já - to je ta osoba sedící na gauči. Na fotku jsem se dostala jen omylem díky odrazu v zrcadle.
Trochu se povídalo, trochu se trsalo.
Menší pacholata vytvářela neopakovatelnou atmosféru rozhazováním veškerých hraček, které se v domácnosti našly.
Když jsme se sestřenkou dopily kafe, nepořádek v bytě dosáhl toho rozměru, že už nebylo bezpečno šlapat na podlahu, neb byla pokryta souvislou vrstvou autíček a stavebnic, naložila jsem dítka do auta a odfrčela domů.
Událost je to výjimečná a o to víc šokující, že na fotkách se vyskytuji i já - to je ta osoba sedící na gauči. Na fotku jsem se dostala jen omylem díky odrazu v zrcadle.
Trochu se povídalo, trochu se trsalo.
Menší pacholata vytvářela neopakovatelnou atmosféru rozhazováním veškerých hraček, které se v domácnosti našly.
Když jsme se sestřenkou dopily kafe, nepořádek v bytě dosáhl toho rozměru, že už nebylo bezpečno šlapat na podlahu, neb byla pokryta souvislou vrstvou autíček a stavebnic, naložila jsem dítka do auta a odfrčela domů.