Dovolené na Základně předcházelo dlouhé těšení, pečlivé plánování a důkladné přípravy. Nejzásadnějším počinem bylo zakoupení houpací sítě. Hned jsem ji vyzkoušela doma na zahradě i shledala, že je to skvělá věc, přesně tak skvělá, jak si ji pamatuji ze svého dětství. Abych se o dovolené vyhnula vaření, objednala jsem si spoustu dobrého jídla z www.hotovky.cz/.

 Na konci horkého dne otvírám okno i balkónové dveře dokořán, pokoj se pomalu plní chladným vzduchem, dobře se mi bude spinkat. Usínám rychle, spím dobře a spím dlouho. Spaní je momentálně mým nejmilejším koníčkem. Ne tak v onu noc....

Měsíc, ač nebyl již v úplňku, jasně zářil a silným bílým světlem zaléval pokoj. Nábytek se temně rýsoval proti ozářeným stěnám a chladný noční vánek si zlehka pohrával se záclonou. Ale měsíční svit nebyl tím, co mě probudilo uprostřed noci. Šramot a těžké kroky byly slyšet ze zahrady, blízko, docela blizoučko.

 Kocoura máme pořád toho samého, zlatého. Zlatíčko naše se rádo toulá, rádo se mazlí a nerado se fotí. Když se k němu, spícímu či nehybně odpočívajícímu, zcela nenápadně přiblížím s foťákem, převrátí se na záda a dožaduje se drbání na bříšku. Tímpádem mám kocouřík obrázků nedostatek a nemám čím zahlcovat blog. Škoda přeškoda, vždyť čičiny jsou táááák roztomilé.

Zlato zadumané

 Na výslovné přání Lentilčino snažila jsem se doplnit k původnímu článku fotky, ale matrix mi nepřál a doplněný článek se mi třikrát neuložil.

 To jsme šly s kamarádkou na malou vycházku