Nevýznamný výkřik z hlubin rozervané duše.
Dovolená se blíží. Těším se jak malé děcko. V noci se mi zdá o východu slunce nad Lysou horou, přes den šmejdím prstem po mapě a vymýšlím tůry. Můj původní plán, meditovat osamoceně uprostřed lesů, narušily hordy příbuzných a známých odhodlaných strávit tam pár dní se mnou. Jak se termín odjezdu do divočiny blíží, slabší nátury odpadají, Zdá se, že i na osamělou meditaci dojde. Plánuju výlety neprozkoumanými beskydskými chodníky, divokou jízdu na koloběžce a odpolední povalování v houpací síti. Speciálně kvůli tomu objednala jsem si na jakémsi eshopu houpací síť a teď se modlím, aby dorazila včas. Také jídlo jsem si objednala, přeci nebudu na dovolené vařit. A nové botky, aby se mi po kopcách dobře chodilo. Už jen šestkrát se vyspinkám...
