Čím si ukrátit nekonečný čas čekání na PPL? Psaním blogu přeci. Snad nebude vadit, že to nebude mít hlavu a patu.

 Tak aby řeč nestála

 Ještě si pamatuju, jak jsem ho vedla do první třídy.

Ještě pár fotek ze včerejška:

Kdo jsi, malý tvore?

mňaaaůůůůůů

 Nešika trávila veškeré své dny povalováním na gauči. Občas se uložila do Katovy postele. A potom zase zpátky na gauč.

 Původně to byl školní výlet.

 A za chvíli to bude .

 "Mami, tohle mi uvař!" zaškemral synátor. Tož abyste věděli, co mě čeká.

Co mám nový foťák, fotím kdejakou ptákovinu, takže takovou příležitost, jakou je zatmění měsíce, jsem si nemohla nechat ujít.

 Další chlubení úrodou.

 V neděli jsem vezla jednu starší paní z vedlejší ulice na pouť. Do auta jsem přibrala i Aničku a pojaly jsme to jako výlet.

 Tak dlouho jsem hudrala, že prší málo a že mi krátké bouřky nezalijou zahrádku, až začalo lít pořádně.

 Ve víru událostí nemám na zahradní práce vůbec pomyšlení - dělám, že neslyším pláč rajčat a hrášku toužících po další porci provázků, přehlížím plevel nenápadně se rozmáhající mezi řádky brambor. Jen tu a tam nějakou úrodu sklidím.

 čerstvé biokedlubny obzvlášť jemné chuti - dnešní sklizeň

 Slibovali bouřky a deště a ono nic.

 Aneb jak jsem si málem sedla na kočku:

 Trocha těch pomaturitních pocitů.

 Na trávě se objevilo malé zvířátko.  Zahlédla ho Míca. Přišla blíž, až úplně k němu. Jemně do něho drcla čumákem. Potom ho důkladně očichala. "Tohle stoprocentně není moje kotě" usoudila. Otočila se a šla pryč. Zvířátko dál sedělo v trávě a tvářilo se roztomile.

synáček. Na jedničky, na dvojky. Skvělý výsledek vzhledem k tomu, co v té škole celé čtyři roky dělal nedělal.