Výlet do Ostravy

29. únor 2008 | 10.27 | rubrika: bláboly jen tak
A zase vlakem. jednak proto, že sestřenice, kterou jsem jela navštívit, se přestěhovala do nového bytu a autem bych k ní jistojistě netrefila, jednak proto, že manža, přes zimu značně zlenivělý, odjel ráno autem do práce. Prostudovala jsem tedy jízdní řád, abych zjistila, v kolik mi to jede. Mé oblíbené spoje v jízdním řádu nebyly. České dráhy v zájmu vyšších cílů tu a tam nějaké spoje zrušily - a samozřejmě to byly ty, kterými jsem byla zvyklá jezdit. První volné kupé, které jsem našla, bylo poblité. Ostatní nebyla o moc čistější, ale s trochou opatrnosti dala se v nich půlhodinová jízda přežít ač s rizikem lapení žloutenky či jiné infekční choroby. Anič měla svůj den, tam sáhla na upatlaný stolek, tam na špinavé okno, pak přejela rukou vlastní podrážku boty....u sestřenice jsem ji hned hnala do koupelny za účelem řádného vymydlení a vydesinfikování. Kromě nového bytu si sestřenice nedávno pořídila také nové mimi, holčičku malinkou, drobounkou a překrásnou. Holky ji celý den ťuťaly a ňuňaly, na rukou ji nosily a nejraději by si malou princeznu domů odvezly. Tak ji aspoň povozily po čerstvém ostravském vzduchu, slunečné počasí svádělo k procházce s kočárkem a k menším nákupům. Domů jsme odjížděly v pozdních večerních hodinách (ono nám stejně dřív nic nejelo). A před nádražím, milé překvapení, čekalo na nás naše auto. Manžel ho tu cestou z práce odstavil, zbylý kus cesty domů došel pěšky, jasnovidecky vytušil, jak nás budou po cestě bolet nohy.

Potíže s elektřinou

28. únor 2008 | 06.58 | rubrika: stripy
draty
Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami (zejména s naší bábi a dědou) či událostmi je čistě náhodná a nemá s nimi nic společného.

Další strip do soutěže

27. únor 2008 | 18.09 | rubrika: stripy
Stvořila jsem další strip do soutěže u Ohněty
na uteku
Všimněte si, že poprvé se tu objevuje manžel - Habliňák

Výlet do Brna

27. únor 2008 | 09.26 | rubrika: bláboly jen tak
Děti mají prázdniny a je nutno jim vymýšlet nějakou zábavu. Třeba výlet do Brna.Výlet byl určen pro dámskou část rodiny, jela babička, obě dcery a já. Naivně jsme zvolily romantickou jízdu vláčkem (pardon, rychlíkem Bohumín - Brno a zpět). Když jsem u okénka platila jízdenku, pokoušely se o mě mdloby, třebaže šlo jen o jeden dospělý a jeden poloviční zpáteční lístek (naši nejmladší s úspěchem vydávám za dítě mladší šesti let). Cestou na nástupiště jsem honem vypočítávala, kolik by mě stála jízda autem. Bylo by to tak stejně, jen s výhodou vlastního pohodlíčka a nezávislosti na odjezdech a příjezdech vlaků. V jediném jakž takž volném kupé ve voze pro matky s dětmi seděly dvě dámy v mém věku a páchly převelice. Pokoušela jsem se ten oblak parfémů a voňavek vyvětrat, moc to nešlo, ty dvě byly navoněné opravdu důkladně.
V Brně jsem se s úlevou nadechla prašného špinavého velkoměstského vzduchu. A hurá do Olympie, zrovna otvírali. Linda óchala a jejkala, všechny prodejny s oblečením vymetla, všechno se jí líbilo a všechno chtěla. Anička poctivě vyzkoušela všechna houpadla (dvacku jedna jízda, nechaly jsme tam majlant) a prošmejdila hračkárny. Po půl dni chození a nakupování babička prohlásila, že jestli si někam nesedne a nedá si kafe, upadnou ji nohy. Sedly jsme si do kavárničky, holky nezmarky běhaly kolem nás a než jsme kafe vypily, navštívily jakousi parfumerii. Prodavač prý po nich divně koukal - no nedivím se, dvě malé holky samy mezi luxusními voňavkami. Naopědvaly jsme se u Číňanů, prošly jsme Kiku a hurá autobusem zpět do centra, čili do Vaňkovky. Následovalo pár brněnských knihkupectví a mekáč. S nohama bolavýma, narvaným batohem a prázdnou peněženkou doplazily jsme se na nádraží jely domů. Když bylo městečko na dohled, začaly jsme se oblékat a vlak zastavil. Zastavil v poli a stál. A stál a stál. Proklela jsem České dráhy a svůj nápad jet na výlet vlakem. Příště si koupím dálniční známku a pofrčím autem, howgh.

Velká změna

25. únor 2008 | 20.33 | rubrika: bláboly jen tak
Dnes jsem se vypravila ke kadeřnici a měla jsem pocit, že páchám sebevraždu. Docela jsem si za posledního půl roku zvykla na delší vlasy, na to, že při cvičení nosím culík a že mi za větrného počasí vlasy divoce vlají kolem hlavy. Vlasy už ale přerostly rozumnou délku, mytí a následné fénování mi zabíralo čím dál víc drahocenného času, navíc mi vlasy začaly po prodělaných chřipkách hodně vypadávat. Dlouhé tmavé vlasy byly všude. Ucpávaly odpady, v nepřístupných koutech na sebe nabalovaly prach a pavučiny, zjevovaly se v polévce i ve chlebu, o postelích ani nemluvím (jak se mé vlasy dostaly do postelí ostatních členů rodiny je stále záhadou). Tak jsem se před týdnem objednala a dnes šla. Šla a šla až jsem došla ke kadeřnici. Kadeřnice byla milá, stříhala rychle, brzy vykouzlila na mé hlavě šikézní účes kratších vlasů. Hlava mi citelně zlehkla, peněženka rovněž. Doma jsem čekala, co na mou novou image řekne rodinka. Ve svém názoru byli výjimečně jednotní, jeden po druhém mi řekli, že mi to vůbec, ale vůbec nesluší. Urazila jsem se. Líbím se si - a oni si prostě zvyknou.

Sluníčko svítilo

24. únor 2008 | 19.13 | rubrika: bláboly jen tak
Teplé polední sluníčko mě přimělo vytáhnout na dvoreček kolo, smést z něho pavučiny a prach, napumpovat prázdné duše a pokusit se o první letošní cyklistický výlet. Jela jsem se projet s Lindou, trasa musela být tedy přizpůsobena její nevalné fyzické kondici. Zvolila jsem příjemný okruh po rovince kolem řeky. Už když jsme vyjely z města, začaly Lindu bolet nohy. Udělaly jsem první krátkou přestávku. Přestože bylo teplé slunečné počasí, foukal za městem nepříjemný silný vítr, uvázala jsem si tedy kolem hlavy a krku černý šál, kterým si v chladnějším počasí omotávám ledviny, abych na kole nenastydla. Když mě Linda viděla, málem spadla smíchy z kola. Další zastávku jsme udělaly o pár metrů dál na letišti, letadla létala, parašutisti skákali, milo pohledět. Linda mě přinutila zavázat si šátek na piráta. No nevím, spíš jsem vypadala jako uklízečka na projížďce. A šlapaly jsme a šlapaly, lávkou přes řeku, podél lesa, kolem zahrádkářské kolonie až k vytouženému cili, k hospodě. Tam se Linda kvílíc, že ji bolí kromě nohou i hlava, sesula na lavičku, vyzunkla jednu kofolu a prohlásila, že má ukrutný hlad. Bodejť by ne, díky technické údržbě kol před výletem jsem nějak nestihla uvařit oběd. Hospůdka je to malá, nabízí k jídlu jen ohřívané párky, takže jsme musely dojet až do města. Tam jsme si objednaly hranolky a snědly je na lavičce před kostelem. Sluníčko stále svítilo a nám bylo blaze.

Prázdniny

24. únor 2008 | 02.59 | rubrika: bláboly jen tak
Tak nám začaly jarní prázdniny. Původně jsem měla prázdninovat hlavně já, neb jsem chtěla na tři dny odjet pryč, ale babička pravila, že nemůže hlídat děti, jelikož jde na kontrolu do kardioporadny a kdyby hlídala vnoučata, tak by si ji tam určitě nechali, neb po třech dnech dozoru nad našimi mazlíky byla by ve stavu předinfarktovém. Tak jsem raději zůstala doma. Anička, která se na tři dny u babičky velmi těšila, se ale nedala odbýt a trvala na tom, že se chce hlídat. Sbalila jsem jí tedy batoh, do auta naložila boby a odvezla k prarodičům a ti pak v sobotu ráno odjeli do Beskyd hledat zbytky sněhu vhodné k bobování.
hory

O hladovém jelenovi

23. únor 2008 | 10.30 | rubrika: stripy
jelen

Poslední převlékací den

22. únor 2008 | 15.51 | rubrika: pozdravy ze školy
Dnes se dětičky dočkaly dne, kdy holky do školy šly převlečené v klučičím oblečení a kluci v holčičím. k velké lítosti ne všichni žáci školy přistoupili zodpovědně k tomuto úkolu a někteří přišli zcela nezodpovědně oděni normálně. Paní učitelky se opravdu vytáhly, ta naše měla černý oblek, košili a kravatu, pod nosem si namalovala vzrostlý knír. Knírky nakreslila i holčičkám ve třídě, jen naší Anič ne, protože Anič prohlásila, že lesáci kníry neností. Ona totiž šla do školy v oblečení lesáckém. V zelených kalhotech, košili a synově školní vázance byla k sežrání, culíky jsem začesala pod klobouk. Linda šla také v lesáckém, nakrucovala se ráno před zrcadlem, že prý vypadá spíš jak lesačka než lesák:"Mami, mi to sluší, já musím jít na lesárnu!" Jak snadný může být někdy výběr školy (naštěstí už má odevzdanou přihlášku na gymnázium). Když jsem vyzvedávala Aničku ze školy, špacírovali po chodbách deváťáci v minisukních, prvňáci preferovali tradiční holčičí šatičky a narozíl od těch deváťáků byli od holčiček k nerozeznání. Převlékací týden se povedl, už se těším, co vymyslí učitelky příště.

Vaření

21. únor 2008 | 21.10 | rubrika: bláboly jen tak
Vaření stává se postupně mojí noční můrou, celá dopoledne trávím hloubáním o tom, co mám dobrého, zdravého a chutného uvařit mým mazánkům k obědu. Z přilehlých marketů vozím auto plné nejrůznějších surovin, ze kterých se snažím stvořit chutné jídlo, experimentuji, vymýšlím vlastní neotřelé recepty. Nejstarší a nejmladší potomek baští takřka všechno, problém je s Lindou. Frfňá strašlivě, máloco ji chutná a hodně potravin nemůže.
Lindě nechutná: zelenina, zejména mrkev, brokolice, špenát, celer, pórek, ředkev, papriky, rajčata
Lindě chutná: maso, hrášek, kukuřice, hranolky, vajíčka
Linda snese: květák, sekanou, brambory, rýži, rybu
Linda nesmí: lepek, mléko, soju
Vzniká tím rovnice s mnoha neznámými, neřešitelná křížovka obsahující příliš málo kombinací, než aby vznikla krmě pestrá, zdravá a neopakující se. Zbytek rodiny se veze na vlně Lindiných chutí a během oběda trpně snáší dcerunčino pubertální "blééé" a zelené obličeje. A pak že se ženy v domácnosti mají dobře.

Oběd

20. únor 2008 | 22.27 | rubrika: stripy
Aneb další strip about Habliňákovic. Ke zveřejnění mě nakopl článek u Mirky
obed

Zapoměnka

20. únor 2008 | 21.12 | rubrika: bláboly jen tak
Jak jsem málem dostala infarkt.
komentáře (5) | přidat komentář | přečteno: 120x

Těžká nemoc

20. únor 2008 | 10.44 | rubrika: stripy
nemoc
Strip ze života rodiny Habliňákovic.

Jak jsem kutila

19. únor 2008 | 21.57 | rubrika: bláboly jen tak
Před časem (asi před rokem nebo dvěma) odešla nám v kuchyni zářivka. Mužové neměli se k tomu, aby zakoupili novu trubici a vyměnili ji. Svítila jsem si při vaření všelijak, dobré to nebylo i rozhodla jsem se vzít celou věc do svých rukou. Než kupovat trubici do staré zářivky, rozhodla jsem se kuchyň zmodernizovat a vylepšit světélky halogenovými. Zakoupila jsem lištu obsahující tři světýlka a pustila se do práce. Jednoduchý návod velel připevnit dva šroubky na linku, přimontovat jimi světlo a zapojit do zásuvky. Problémem byl prostor, ve kterém se toto dělo. Ležela jsem na lince, zuřivě šroubovala, hotovo, dílo se podařilo....a kurňa, něco studeného a mokrého mě pláclo dozad. Při práci jsem si nevšimla, že si máčím vlasy v rendlíku s olejem, který stál na sporáku. Mastná tekutina mi stékala po vlasech, ráno umytých, za tričko - ano, za to tričko, které jsem si nedávno zakoupila a měla ho dnes na sobě poprvé.

Soutěžní

19. únor 2008 | 09.04 | rubrika: stripy
S tímto stripem soutěžím u Ohněty. Leč ouha, texty v bublinách tam mám skoro nečitelné. Bubliny jsem tedy předělala a můžete si je přečíst tady (a samozřejmě u Ohněty pilně hlasovat :))
nuda

Převlékací týden

19. únor 2008 | 09.03 | rubrika: pozdravy ze školy
Na tento týden vymyslely paní učitelky dětičkám hezkou akci, převlékací týden. Každý den přijdou žáci do školy jinak vyhastrošení, a to podle předem daného rozpisu. Včera měli mít nějakou pokrývku hlavy, Aničku jsem poslala do školy s kloboukem po Lindě, Linda šla s šátkem. Dnes měli být všichni v modrém - to bylo docela jednoduché, holky byly modré od hlavy k patě včetně sponek ve vlasech. Zítra je den brýlový - obě moje dcery nosí brýle, takže jim možná dám na hlavu na parádu ještě nějaké lyžařské či potápěčské, ať nejsou ochuzeny o legraci. Čtvrtek je věnován oděvům společenským, těch máme naštěstí dost díky tomu, že holky chodí do hudebky a zpívají ve sboru. Zejména Anička vypadá v tmavomodrých sametových šatičkách s bílým krajkovým límcem úúúúžasně (však jsem ty šatičky vlastnoručně šila). V pátek půjdou holky do školy v klučičím oblečení a kluci v holčičím. Dívčiny se už teď svíjí smíchy při představě spolužáků ve zvonáčích a uplých tričkách. Vše je pečlivě dokumentováno a foceno, takže až škola zveřejní fotky z téhle povedené akce na svých stránkách, určitě sem nějakou dám.

Ponožkové story pokračuje

19. únor 2008 | 09.02 | rubrika: stripy
samozřejmě musíte kouknout také k Ohnětovi
proble,

Ponožky

18. únor 2008 | 11.22 | rubrika: stripy
ponozky

Manželovy nápady

17. únor 2008 | 09.49 | rubrika: bláboly jen tak
Po šesti nočních směnách odpracovaných během týdne prospal manžel takřka celou sobotu. Večer se probudil svěží jako rybička a začal vymýšlet, co by se dalo podnikout.
komentáře (6) | přidat komentář | přečteno: 101x

Koupání

16. únor 2008 | 20.58 | rubrika: bláboly jen tak
Dnes přijela sestřenice. Původně jsme se chtěly jít podívat do města po obchodech, ale mráz a vichr nás přinutil změnit plány. Sbalily jsme dětičky a vyrazily na bazén. Naposled jsem byla plavat někdy na podzim, takže jsem si koupání převelice užívala, zaplavala jsem si v příjemně teplounké vodě, nechala se promasírovat nejrůznějšími bubladly rozmístěnými porůznu v bazénu, svezla se s Aničkou na tobogánu a na chvíli jsme si všichni vlezli i do páry. Tam si k nám ale přisedli tři tlouštíci s kupou nevychovaných dětí, které místo aby se pařily, neustále chodily ven a zase zpátky a vyvětrávaly nám teploučko a páru, o kterou tu šlo. Anička si v dětském bazénu potrénovala plavání, Danek, synek sestřenice, běhal okolo s náručí plnou nafukovacích lehátek, kruhů a rukávků. Když byly dětičky řádně vymáchané, zašly jsme ještě do přilehlého bufetu na pohár a na kafíčko. Cestou domů se na dětech projevily účinky plavání - začalo se jim chtít spát. Koupání svůj účel splnilo na sto procent.

Sníh a palačinky

15. únor 2008 | 21.17 | rubrika: bláboly jen tak
Kam to napsat, dnes u nás sněžilo. Ne moc, ale pohled z okna to byl pěkný. Snižek vesele poletoval, chvíli se statečně držel na travinkách a pak roztál. Linda s Nikou celé dopoledne počítačovaly, odpoledne šly do hudebky. Na večer jsem jim vymyslela program - měly za úkol udělat si na večeři palačinky. Když jsem se večer připlazila z tělocvičny, nebylo po palačinkách ani vidu ani slechu. Holčiny tvrdily, že právě dorazily domů a ještě nestihly vařit. Neumí lhát, tvářily se velice průhledně a já jim na ten špek neskočila. Uvelebila jsem se v kuchyni na gauči a radila jim, jak palačinky udělat . Každá si míchala v míse své těstíčko, Nika obyčejné, Linda bezlepkové. Holčiny jsou šikovné, palačinky se jim povedly, jen Linda jednu pleskla na zem, když Nikolce ukazovala, jak ji umí obracet ve vzduchu. No ,jak říkám, jsou fakt šikovné :)
palacinky

Aaaaa

14. únor 2008 | 21.21 | rubrika: uhm
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Neteř na prázdninách

13. únor 2008 | 20.44 | rubrika: bláboly jen tak
Včera přijela neteř.
komentáře (9) | přidat komentář | přečteno: 160x

Moje BMI

11. únor 2008 | 11.34 | rubrika: uhm
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Sobota

10. únor 2008 | 00.10 | rubrika: bláboly jen tak
Sobota jako vždycky. V šest hodin ráno dcerunka zapla počítač (ano, ta dcerunka, která má ve všední den problém vstát o tři čtvrtě na sedm do školy). Ještě jsem spala, když za synátorem přijel kamarád, všichni seděli u počítače, vystrnadit je bylo nad lidské síly. Raději jsem prchla do nejbližšího hypermarketu věnovat se nákupům základních potravin pro hladovou rodinku. Vrátila jsem se před polednem s autem plným jídla a pustila se do vaření oběda. Vyhladovělá mládež mi odebírala jídlo přímo ze sporáku, marně jsem vysvětlovala, že pokrm vytažený z vroucího oleje pálí a že si spálí pusy. Aby vůbec něco zbylo na mě a na manžela, musela jsem se uchýlit ke lsti a do jídla přidat hrst hub - houby naše děti nerady. Když se všichni vrchovatě nadlábli, zaskočili hoši pro dalšího kamaráda, dokonce i manžel zaznamenal, že nám dětí nějak přibylo. Sesedli se u počítače a zjevně se dobře bavili. Někdo pustil televizi, která jim sloužila jen jako kulisa. Na stolku se hromadily prázdné sklenice od kofoly, na zemi oblečení, dévédéčka a autíčka. Zalezla jsem do postele a tvrdě usnula. Když jsem se probudila, všech pět dětí se stále tlačilo u počítače. Vzala jsem si knížku a zůstala v posteli až do večera. Když kamarádi odešli, přišel manžel s nápadem, že bychom se mohli vypařit i my. Šli jsme na pivo, ani nevím, jestli si starší ratolesti všimly, že jdeme pryč, jen Anička se se mnou ve dveřích plačky loučila. Tak jsme po dlouhé době strávili příjemný večer sami dva bez dětí.

Dobrá nálada

7. únor 2008 | 22.17 | rubrika: bláboly jen tak
Mám dobrou náladu. Nevím kde se vzala, ale je tu, nemá žádnou příčinu, jen tak se objevila, sama od sebe a nečekaně. Dobrá nálada mě drží dnes prakticky od rána, šíří se kolem mě, nedává lidem v mém okolí možnost mě naštvat nebo rozhodit. Nezkazily mi jí bitky mezi mými dětmi, kupa nevyžehleného prádla ani fakt, že nikomu nechutnal oběd, který jsem dnes uvařila. Já brokolici ráda a - ač je to divné - těším se i na to žehlení. Prostě dnes mám svůj den, den, kdy sluníčko svítí někde ve mě uvnitř, všechno se mi daří a co se nedaří, hážu za hlavu.
den

První úspěch

6. únor 2008 | 10.32 | rubrika: uhm
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Sběr

6. únor 2008 | 09.28 | rubrika: bláboly jen tak
Ráno jsem vstávala s pocitem, že na dnešek mám naplánováno cosi důležitého. Je středa, to je ono. Ve středu máme sběrový den. Hned na začátku školního roku upozornila paní učitelka všechny rodiče, že na škole probíhá soutěž ve sběru starého papíru a že tedy každou středu máme nosit do školy sběr. Začala jsem tedy doma hromadit reklamní letáky a staré noviny. Když se hromada papíru za kuchyňským gaučem začne samovolně hroutit a bránit tak otvírání ledničky, nastává ten správný čas na odvoz sběru do školy. Padlo to zrovna na dnešek. Aby bylo sběru víc, zalovila jsem i ve svém archívu starých časopisů, které si schovávám pro případ, že bych onemocněla a měla čas číst. Časopisů byla hromada, až jsem se divila, jaký jsem to hraboš. Místo ranní kávičky, kterou si pravidelně dávám poté, co vypravím dítka do školy, naskládala jsem papír do auta, holky zajásaly, že nemusí do školy pěšky (cca 7 minut chůze - autem je to po silnici delší) a jelo se. U školy byla obvyklá tlačenice. Auta tu nemají kde zastavit, vykládka sběru probíhá velmi divokým způsobem, jedno auto brání druhému v odjezdu, dnes jsem ale chytla vcelku dobré místo u popelnic (ano, na těch žlutých čarách značících, že tady se stát nemá). Pan školník, který sběr váží, měl tu k ruce dva zdatné pomocníky - deváťáky, pomohli mi vyložit balíky starých novin a časopisů z auta, na váze jsem se nestačila divit, bylo toho 34kg.
Doma jsem postavila na kafe a koukám na vyprázdněnou knihovničku. Uvolněný prostor chtěl nějak zaplnit. Začala jsem do knihovny rovnat dvě řady knih provizorně (asi půl roku) uložené na okně, vešly se tam všechny. Přitom se mi odněkud vysypaly vánoční fotografie. Pustila jsem se tedy do zakládání fotek. když jsem schovávala fotoalbum, narazila jsem na další hromadu starých časopisů. Odněkud vyběhl pavouk. Zlikvidovala jsem pár pavučin, na okno narovnala kytky, hned to tu vypadá líp. Už přemýšlím, co povezu jako sběr do školy příští týden.

Úspory

4. únor 2008 | 19.49 | rubrika: bláboly jen tak
S obavami vyndávala jsem dnes z poštovní schránky dopis obsahující fakturu za plyn. Příjemně mě překvapilo, že místo obvyklého nedoplatku v řádu několika tisíc korun, nám budou letos pár stovek vracet. A to nám před pár dny přišel přeplatek za elektřinu. Jásám, slavím, mám pocit, že jsem dokonalá hospodyňka, ikdyž za úspory plynu, kterým domek vytápíme, může spíš loňská mírná zima. Ušetřené peníze (dohromady je to skoro tisícovka) dílem investuji do nákupu úsporných žárovek, dílem samou radostí propiju, neb v historii naší rodiny jsou to snad první přeplatky .

Přátelé

2. únor 2008 | 21.16 | rubrika: bláboly jen tak
Uff, konečně jsem se dokopala k tomu, abych dala dohromady Přátele. Lidi, vás ale je. Nejtěžší bylo si na všechny vzpomenout, takže jestli jsem na někoho náhodou zapoměla, vězte, že ho tam záhy doplním. Tedy jakmile si vzpomenu .
pratele

Chlubi chlub

2. únor 2008 | 17.27 | rubrika: pozdravy ze školy
Nejdřív jsem nevěděla, jestli je vhodné se tady chlubit geniálním potomstvem, když ale včera pošťačka přinesla pochvalu ředitele školy pro našeho synka za jeho skvělý prospěch, nedalo mi to. Tedy vězte, že všechny mé dětičky přinesly vyznamenání, Anič v první třídě samozřejmě samé jedničky. Linda zas díky dobrým známkám půjde na gymnázium bez přijímacích zkoušek, to jí spadl kámen ze srdce, dost se bála. Pravda, není zcela jisté, po kom tu genialitu mají, neb se učí výrazně líp než můj manžel či já. Jen Aniččiny jedničky v první třídě jsou spíš zásluhou mou, neb bez leckdy násilného přinucení by Andul chodila do školy bez úkolů, bez pastelek a občas v pyžamu. Na starších dětech ovšem vidím, že tyto počáteční drobné nedostatky časem pominou a dítko se začne těšit na kolektiv rozjívených spolužáků, na psaní domácích úkolů ráno před vyučováním a šprtání Polednice o velké přestávce. Holky si donesly jedničky i z hudebky, u Aničky se jedná o jedničky motivační, neb na skladbě Sedí liška pod dubem se toho moc zkazit nedá. S vysvědčením se děti šly hned ve čtvrtek pochlubit babičce za účelem získání drobné odměny, pokud možno finanční. Babička nezklamala. Volného pátku pak všichni tři využili k povalování u počítače a čtení knih, které dostali za odměnu ode mne. Tož vzhůru do dalšího úspěšného pololetí.
sprt