kluk*: Tak to se někdy stane. Když jsem byl menší a chodil ještě do školní družiny, tak paní vychovatelka jednou volala děti, které mají jít na angličtinu. Já jsem při tom slyšel i moje jméno, že mám jít (ne na angličtinu, ale už domů). Tak jsem se sbalil, rozloučil jsem se s kamarádama a šel domů. Teprve doma jsem zjistil, že jsem ještě hodinu měl být v družině
---
kluk.pise.cz
mirka: Hlavně, že nešla na toulky, ale já bych měla též skorem infarkt. Jako když náš malý šel do knihovny a hodinu nebyl k mání, když měl volat z domova.. a pak v parku jen prohodil: CO JE? ...NIC asi myslela jsem si... hezký den Ti přeji, Habli
hablina: Má teď období samostatnosti, příliš dlouho jsme ji vodili za ručičku a teď si to vynahrazuje.