Hablina | Manželovy nápady

Po šesti nočních směnách odpracovaných během týdne prospal manžel takřka celou sobotu. Večer se probudil svěží jako rybička a začal vymýšlet, co by se dalo podnikout. Nejdřív chtěl jet na nákup. Bylo 19.56 a obchody zavíraly za 4 minuty. Tak ho napadlo, že bychom mohli zajet do lesa naložit zvěři seno a zrní do krmelce, když tak mrzne a dokonce i zlehka nasněžiio. Zaprotestovala jsem. Po dni stráveném péčí o návštěvu, nákupem v hypermarketu, vařením oběda, praním, plaváním v bazénu, a převážením dítek v trojúhelníku nádraží - babička - náš dům nezbývala mi na noční krmení zvěře už ani kapka energie. Pustila jsem si hezký film a relaxovala. Manžel pravil, že se tedy půjde do hospody na pivo a kdo chce, ať jde sním, že všechno platí. Linda zajásala. Je to stará barová povalečka, už jako dvouleté batole sedávala u baru na benzínce, kde tenkrát manžel pracoval, a obveselovala obsluhu i hosty batolecími hláškami a roztomilým kukučem (kde ty časy jsou). Trucovitě jsem se na gauči zavrtala pod peřinu, jen ať si jdou. Ať se potácí mrazivou vichřicí do nejbližšé nálevny, kde bude beztak plno a nedýchatelně nahulíno. Po čtvrt hodince mi zvědavost a mateřské pudy nedaly. Oblékla jsem se a šla je zkontrolovat. V restauraci bylo podle předpokladu plno, manžela s dcerou jsem nikde neviděla. Dveře salónku byly pootevřené - a tam v klidném a nezakouřeném prostředí hodoval manžel s dcerunkou, on pivo a smažené žampióny, Linda hranolky a kofolu. Objednali mi pivo a všichni jsme se dobře bavili. Linda zářila blažeností, ještě nikdy se jí nestalo, že by s námi šla někam bez sourozenců, dnes měla vážně kliku. Potom mi došlo, že syn, který byl v tom čase na návštěvě u kamaráda, se nedostane domů, neb nemá klíče od bytu. Zkoušeli jsme mu volat, ale neměl ani mobil. Dojedli jsme, dopili a utíkali domů. A to doslova. V té zimě to byl nejlepší způsob, jak se zahřát. Ještě že nás cestou nikdo nepotkal, musel na násbýt zajímavý pohled, závodili jsme a předháněli se celou cestu, doteď nechápu, kde se ve mě vzala ta energie - že by z piva? Ke dveřím jsem doběhla zároveň s mužem, Linda jen vteřinku po nás (na tak malou holku do byl docela slušný výkon). Čekala jsem, že přede dveřimi najdu našeho naštvaného puberťáka, ale puberťák nikde. Dorazil asi půl hodiny po nás, zapoměl se u kamaráda na počítači. Jeho chyba, přišel o kofolu a o hranolky.