Nechce se mi psát žádný nový článek, tak jsem prošla, co mám uloženo v rozepsaných.

Pomalu se zlepšuji. Z Krnova jsem nedovezla ani jednu fotku, ze Šternberka jednu mám.

Moc ráda se dívám na děti, když spí. Jeich tváře ztratí obyklý výraz divokého raracha na útěku z díry pekelné, dítka pravidelně oddychují, víčka jsou zavřená, řasy se zdají delší, andělský výraz v obličeji dojímá rozněžnělou matičku takřka k slzám. I ohlédla jsem se v noci od počítače, slyšíc za sebou pravidelný dech spícího nejstaršího....

Recenzi na seriál Naruto si můžete přečíst tuhle nebo támhle. U nás doma je to naživo.

Malé vzpomenutí na to, co bylo v loňském roce hlavní náplní mých dní:

Zase jsem probrala archív fotek a vytáhla jednu vánoční, klasický již důkaz toho, že dítko potěší nejen dar samotný, ale i obal. A v případě reprobeden vítězí obal na celé čáře. Do krabice si hodné dítko může tiše zalézt, zatímco zbytek rodiny hluchne z šíleného dunění a rachotu vydávaného novou reprosoustavou.

moc hezký dáreček

Ano, byl to opravdu velký hon.