Tedy ne moje, samozřejmě. Kamarádka si koupila novou televizi. Mě ten starý zrnící krám zatím stačí.
Tak máme zase prázdniny. Základní školy tři dny, středoškoláci většinou celý týden. Prázdniny si udělala i fabrika, ve které pracuje můj manžel. To mělo za následek, že v pondělí zůstal doma muž i auto, kterým za normálních okolností jezdí do práce.
Nedávno pozvala Kobliha celé pise.cz na oběd. Zastyděla jsem se. A jelikož jsem duše dobrotivá, rozhodla jsem se následovat Koblihu v této bohulibé činnosti a také něco ukuchtit, abych mohla hladové blogery na kus žvance pozvat.
Dnešní ráno byo jiné.
Chcete si zdokonalit své jazykové znalosti? Chcete se naučit něco nového? Tož právě pro vás je tu kurz hanáčtiny.
Obrázek je klikací.
3.58 - hrozně se mi chce na záchod. V pokoji je zima, na chodbě ještě větší. Ale já fakt musím. Dosednu na ledové prkénko a málem vykviknu.
Seděla jsem v restauraci, popíjela kávu s kamarádkou, řeč se stočila na dětičky. Prý jestli zlobí. Ani jsem nevěděla, co na to říct.
Na svých toulkách Městečkem zahlédl jednou Kato letáček zvoucí na nábor do oddílu Ninjutsu. Jenže potom onemocněl.
Ještě včera Kato vesele pobíhal po Brně, cpal se nezdravotami ve fastfoodech (a podezírám ho, že i zmrzlinou), kochal se superpočítači na Invexu - a teď spí.
Jen jsem potřebovala potvrdit jeden papír. Bojácně jsem zaklepala na dveře ordinace, strčila lejstro sestřičce, ta řekla, ať vteřinku počkám - a tady jsem udělala chybu.
Původně jsem jen chtěla zazimovat letní trička a vytáhnout na světlo boží teplejší bundy. Jen jsem to trochu přepískla. Může za to pochopitelně Kato.
A opět na úřadech, tentokrát na zdravotní pojišťovně.
Ten virus byl poprvé zaznamenán na blogu u Lenky. Že já tam vůbec nakukovala. Hned jsem tu prudce infekční nemoc chytla.
Ráno hustě prší, fouká vítr a zima leze i pod skoro zimní bundu. Den k registraci na pracáku jak dělaný. Opět stojím na úzké chodbě plné podivných individuí, atmosféru dolaďují zamřížované dveře vedoucí ke schodišti.