Můj milovaný foťáček, můj malý stříbrný kompaktíček musela jsem dát reklamovat, jelikož mu definitivně upadla spoušť a nebylo tedy jak dokumentovat velezajímavé dění v životě Hospodyňky ani čím zvěčňovat roztomilé potomstvo.

 Přečetla jsem si komentáře na blogu u Lenky a ďábelský nápad byl na světě. Já tu děvčicu musím trochu pozlobit!

Ano, ukrást se dá opravdu všechno.

PS: ale vyšila to moc hezky

 Začátkem tohoto týdne se ve schránce objevily pohledy hned dva. Jeden z velké dálky, až z dalekého Slovinska, druhý ze školy.

Nic to dnes nevydrží.

 V neděli jsem se vzbudila pozdě, tak pozdě, že na nějaký rozumný výlet už nebyl čas. Vymyslela jsem tedy pár krátkých tras po okolí a optala se dětiček, kam že by rády se mnou jely či šly.

 Hrom bac do Bubliny, to mě zas na cosi navedla!

 Liána se zhlédla v japonských školních uniformách a přůzpůsobila tomu i svůj letošní školní outfit.

 Příjemně klidná sobota začala už v pátek večer - to jsem přesvědčila dědu s babičkou, aby si na výlet do Beskyd vzali i naši Anič. Nabalila jsem jí do batohu rezervní oblečení, elektrickou násobilku a plyšáka, v sobotu ráno pro ni děda přijel a začal ničím nerušený klid.

 Nový školní rok začal obvyklým způsobem.

V úterý ráno jsem vytahovala ze schránky obvyklou kopku reklamních letáků. Vespod něco zůstalo.