Na konci horkého dne otvírám okno i balkónové dveře dokořán, pokoj se pomalu plní chladným vzduchem, dobře se mi bude spinkat. Usínám rychle, spím dobře a spím dlouho. Spaní je momentálně mým nejmilejším koníčkem. Ne tak v onu noc....

Měsíc, ač nebyl již v úplňku, jasně zářil a silným bílým světlem zaléval pokoj. Nábytek se temně rýsoval proti ozářeným stěnám a chladný noční vánek si zlehka pohrával se záclonou. Ale měsíční svit nebyl tím, co mě probudilo uprostřed noci. Šramot a těžké kroky byly slyšet ze zahrady, blízko, docela blizoučko.

 Na výslovné přání Lentilčino snažila jsem se doplnit k původnímu článku fotky, ale matrix mi nepřál a doplněný článek se mi třikrát neuložil.

 Nevýznamný výkřik z hlubin rozervané duše.