Měl tu být velice poučný článek o tom, že není dobré konat jakoukoliv fyzickou aktivitu po koňské dávce alergenové vakcíny.

Ještě loni na podzim jezdila Anči na malém červeném kole po starších sourozencích.

 Kdysi dávno jsem si přečetla něco málo o geocachingu a moc se mi to líbilo.

 Mým velkým koníčkem je spaní. Spím ráda a jsem v tom fakt dobrá.

 Ráno zvoní telefon. Zvednu sluchátko, ohlásím se svým ranně ospalým hlasem. Ve sluchátku šumí ticho. Klap. Kdosi neznámý na druhém konci zavěsil. Občas se to stává. Hlavně v dopoledních hodinách.

 Vlastně Jozef. Můj starý dobrý kamarád má svátek a já mu půjdu gratulovat. Dobrého vínka popijem a něco dobrého si upečem, bo má novou troubu a potřebuje ji otestovat. Upeču mu bábovku a sobě frgále s náplní z domácího tvarohu, bude to velká dobrota, už se moc těším.

 Tak aby bylo jasno: toto je plán.

 V sobotu ráno sedím u počítače, kouknu z okna a ono je tam hezky.

 Ráno se probudím a něco se mi nezdá

 MDŽ.....škyt.....všechno nejlepší!

 Jak se mi pomalu blíží čtyřicáté narozeniny, zaznamenala jsem mezi příbuznými lehkou nervozitu kvůli výběru vhodného daru pro mě. Oni si všichni velice dobře uvědomují, že jsem náročná a nedám se odbýt ledasčím. Dar pro mě musí být velký, drahý a přitom praktický, žádná hlupotina. Něco užitečného co dlouho vydrží. Musí to být něco fakt super, gigamegaextradar.

 Aneb jasný důkaz, že domácí práce jsou zdraví škodlivé.

 Mám za sebou další z dlouhé řady neúspěšných pohovorů.