Zvrtla se poněkud.

 Děkuji svému střeleckému instruktorovi, že mě naučil, co se ani po dvaceti letech nezapomíná.

V normálních rodinách jezdí děti na tábor, aby si od nich rodiče odpočinuli. V naší rodině jezdím na tábor já.

 Diplomek, co jiného. Blikající. Ale decentně.

 Srážka s blbci.
Máme holé ruce, máme holé ruce.....máme hole v ruce!
Jestli se překonám, napíšu zítra jak to bylo. Jestli se na to radši nevykašlu.

 Zlomenému Meči slibovala jsem, že si nastavím záhlaví blogu s Mindy.

 Dárek jsem zakoupila v neděli v nákupním centru.

 Vrátila jsem se po týdnu domů z dovolené a zjistila že:

 Kvůli pár fotkám jsem šplhala v tom vedru až nahoru.

 Nebylo bez příčiny, že koťátka nedodržovala hygienu.

 Externí chlazení počítače made by Hospodyňka. Děkuji za potlesk, ano, jsem génius, já vím.

Měla to být óda na plavání, ale v horku mi to nemyslí nepíše a fotky to řeknou za mě.

 Zdánlivě bezedný pohár mé trpělivosti se naplnil. A přetekl.

 Aby kotě rostlo do správného tvaru (a nevyrostl nám z něho třeba jezevčík), chováme ho ve formičce.

Tímto děkuji spřáteleným blogerům, že si na mě vzpomněli a pozdrav z daleké ciziny poslali. 

PS: Že já trubka nedala svoji adresu aj Eithné .

 Dostalo se mi té cti být pozvána na kolaudaci Lentilčina nového sídla. Koukla jsem na mapu a viděla, že je to hrozitánsky daleko.  Naštěstí jsem pravidelnou čtenářkou blogu Eithné a tudíž vím, že čím delší je cesta, tím důkladnější musí být příprava. Zejména jede-li se za hranice. Eithné je v Ladaku, já pojedu do Čech!

Uprostřed psaní tohoto článku mi spadl počítač. Nechtějte slyšet, jak jsem mluvila. Z článku zůstala jen předuložená kostřička. Znovu se mi to celé sepisovat nechce, tož stručně to nejdůležitější:

 To jsme se s Aničkou vydaly na výlet do Oderských vrchů.

 Je léto, čas zeleninových salátů.

Přišel čas odevzdat nadpočetná koťátka novým majitelům. Jedno si vezme Aniččina spolužačka, druhé zítra povezeme Renušce.

 Všem, kdo v předchozím článku uhodli, že Hospodyňka navštívila Přerov, stvořila jsem diplomek. Hezky blikající, jak je mým zvykem.

 Ošklivé  město je to, plné hluku, aut a paneláků. Přesto se mi podařilo  vyfotit pár malebnějších míst.

 Dětičky donesly vysvědčení