Malé kousky

 Je léto, čas zeleninových salátů. Ceny okurek a rajčat jsou tak nízko, že k večeři  nic jiného než salát nepřipadá v úvahu. Mám ráda, když je zelenina v salátu nakrájená na malé kousky, jednak že se chutě lépe propojí, jednak že su lenoch a nechce se mi moc otvírat pusu. Na krájení malých kousků je ale zapotřebí hooodně ostrý nůž. Tož co já bych se starala, však mám šikovného muže vyučeného v tom správném oboru, on mi nože nabrousí profesionálně. Možná až moc profesionálně. Krájím rajčata, fik šmik, z bříška palce teče krev, v kuchyni to vypadá, jako bych zabíjela čuníka a né krájela zeleninu na salát. Honem, někde by tu měla být stará autolékárnička. Všechny obvazy v domácnosti (a že jsem měla důkladné zásoby) jsem dávno spotřebovala na obvazování Liániny nohy, budu muset najít něco jiného. A vida, tady něco je, gáza hydrofilní skládaná, sterilní přestala být v roce 2001. Omotám krvácející palec gázou a co včil? Nedrží to, chce to něčím zajistit. Popadnu izolepu, tu širokou bílou, co jsem koupila na opravu obývákového lustru (já se ještě nepochlubila, jak jsem rozsekla stínidlo katanou?), omotám palec kolem dokola, no to je paráda, drží to a je to nepromokavé! Ne nadarmo jsem byla jako pionýrka držitelkou odznaku "Zdravotník II. stupně". Dokrájím zeleninu, přidám čtvrt kila mozzarely a na chvilu strčím místu se salátem do lednice. A honem spěchám k počítači, abych sepsala, co se mi to zase přihodilo. Koho to zajímá, může si to přečíst od začátku .