Po článku u Zlomeňáka cítím potřebu uvést na pravou míru informace o jistých malých potrhlých ponících.

 Tuto sobotu a nedělu Ostraváci slavijů, že už osm roků majů hrad.

 Rozebrán do mrtě
vyschnul
synek ho zpátky složil.
Marně.
Už neožil.

 Byla hodně stará a trpěla všemi myslitelnými neduhy. Nejvíce naprostou ztrátou energie, což jí samozřejmě bránilo plnohodnotně  fungovat. Jistě se tím trápila. Dokonce tak moc, že se rozhodla ukončit své bytí na tomto světě. Její smrt byla rychlá a naprosto nečekaná. Kdosi mi volal. Ona zneužila toho, že byla mimo můj dohled a učinila krok poslední. Skočila. Když jsem ji o pár minut později našla v koupelně, nejevila žádné známky života.

 Další porce kytek ze zahrádky.

Krátký report psaný z čiré nudy.

 Od Liány jsem dostala k narozeninám skládačku.

 Bylo hezky a před odjezdem vlaku jsme měly chvíli čas. Tož jsme šly prozkoumat zbrusu novou přerovskou pamětihodnost - nový Tyršův most.

 Ze setkání schol místního děkanátu.

 Balkonové dveře jemně vrzly. Vyšla z nich temně oděná postava, kapuci černé mikiny vraženou do čela. Květnové ráno bylo studené a upršené. Z moknoucího prádla na šňůře vyčítavě odkapávaly kapky vody.

 Do Pulčína od nás není cesta daleká, zato pomalá.

 Dobře, jde to.

 Sezóna je v plném proudu.